Jdi na obsah Jdi na menu
 


Autoritu si nelze vybudovat křikem

20. 11. 2015

 

 

Když některý z havířů tvrdí, že něco nejde, předák musí dokázat, že tomu tak není. Ještě se mi v dole nestalo, že by něco nešlo, říká hlavní předák Zbyněk Rzidký

 

DARKOV – Zbyněk Rzidký je jedním z nejzkušenějších havířů v OKD. Působí v Důlním závodě 1, v lokalitě Darkov. Hlavním předákem rubáňového kolektivu je nepřetržitě 18 let. S ním dlouhodobě plní špičkové těžební výkony a zároveň si výborně vede v oblasti bezpečnosti práce. V loňském roce ve čtvrtletní soutěži Bezpečné pracoviště třikrát zvítězil a také letos získal ve své kategorii prvenství za výsledky dosažené v prvním pololetí.

 

Jakou úlohu musí v kolektivu sehrávat hlavní předák? Jaké by měl mít vlastnosti?
Především musí dokonale umět a ovládat svou profesi. Musí znát své lidi v kolektivu a mít detailní přehled o stěně, kterou kope. Měl by o ní vědět všechno do puntíku. Vědět, jak ji efektivně a bezpečně vydobýt, a umět své znalosti a požadavky srozumitelně předávat ostatním. Když to nedokáže, nemůže dělat hlavního předáka. Ten by měl mít přirozenou autoritu, nebo si ji vytvořit. Je třeba, aby lidé hlavního předáka respektovali a důvěřovali mu.

 

Řekněte nám, jak jste si autoritu vybudoval vy?
Havíř potřebuje vedení. Předák mu musí říct, co a jak má dělat. A když některý z havířů tvrdí, že něco nejde, předák musí dokázat, že to jde. Ještě se mi nestalo, že jsem něco, co „nešlo”, nevyřešil, nezprovoznil či nezvládl. Ať už to bylo u plenění, zámečnických prací, či u kombajnu. Jde o hornickou zkušenost, zručnost a také o přemýšlení a logickou úvahu. Také si neumím představit, že by hlavní předák chodil do práce oddělat si svých 7,5 hodiny a šel domů. To by u mě nebyl hlavní předák. Já jsem na šachtě od 4.30 a odcházím obyčejně okolo patnácté hodiny. Výjimečně jdu domů dříve. Vždy píšu předání služby, co mají kluci dělat na dalších směnách. Také mi telefonují domů, když potřebují v dole něco vyřešit. Považuji to za normální. Cítím se totiž zodpovědný nejen za kolektiv, ale i za tu stěnu. Čím dříve ji vykopeme, tím více si vyděláme. Proto do práce chodíme. Chlapi to tak také vnímají a nemám s nimi vážnější problémy. Myslím, že i takto se dá budovat autorita.

 

Takže zvýšeným hlasem, direktivními příkazy či nějakým tím ostřejším slovem se k autoritě nedá dopracovat?
Jsem přesvědčen, že pouze tímto způsobem rozhodně ne. Netvrdím však, že člověk s autoritou tyto metody v dole nepoužívá. Někdy to prostě bez zvýšeného hlasu, respektive důrazně formulovaného příkazu nejde. Na některé dobré slovo neplatí. A nějaký ten hrubší výraz k havířině prostě patří. Jestliže je důvod, nikdy se pro něj daleko nechodí. Pokud v tom není osobní invektiva, nepovažuji to za problém.

 

Dal vám někdy někdo najevo, že jste pro něj autoritou? Můžete uvést alespoň jeden příklad?
Je těžké o tom mluvit. Nepřipadá mi to příliš vhodné. Nicméně budiž. Silná slova jednoho z mých kluků mi utkvěla v paměti po jedné nešťastné události. Došlo k ní v roce 2004. Při zajišťování vypadlého stropu ze stěny vypadl z pětimetrové výšky (komínu) obrovský balvan. Jednomu z horníků utrhl ruku u ramena, druhý přišel o nohu pod kolenem. A v té době za mnou přišel jeden z mých kluků a řekl mi: „Šéfe, kdyby se něco podobného stalo mně, přál bych si, abys byl u toho.” Jeho slova považuji za velký projev důvěry. A ještě něco bych rád dodal. Pokud bych neměl autoritu, asi by za mnou kluci pro radu či pomoc nechodili.

 

Bezpečnost, to je oblast, ve které si váš kolektiv počíná velmi dobře. Čím to je?
Jde o téma, o kterém se sdělovacími prostředky nerad hovořím. Mám totiž zkušenost, že pokud něco pochvalného na toto téma o mém kolektivu vyjde, obyčejně se nám přestane dařit. Nerad bych však působil jako pověrčivý člověk, proto vám k tomu něco řeknu. Moji chlapi ovládají všechny profese, které jsou v rubání. Nicméně je logické, že někomu jde více to, někomu ono. Takže v mém kolektivu pozice příliš nestřídáme. Každý dělá tam, kde mu to jde nejlépe. Když někdo něco dělá stabilně, přesně ví, jak na to. Pak mu jde práce hezky od ruky. Proto jsme také zavedli stálou ranní směnu. Chlapi na ní připravují rubání především po bezpečnostní stránce. Funguje to bezvadně. Tuto naši praxi zavádějí i v jiných kolektivech.

 

Přes veškerá bezpečnostní opatření však přece jenom k úrazům dochází. Dá se jejich počet výrazněji snížit?
Všechno se dá zlepšit. Ale úrazy v dolech se zcela vymýtit nepodaří. Existuje totiž tzv. hornické riziko. Přestože je člověk opatrný, pracuje podle předpisů a stanovených technologických postupů, občas se něco nepříjemného přihodí. Nicméně osobně jsem přesvědčen, že v hornictví se dá předvídat 99 procent mimořádných událostí. Těm se dá předejít. Člověk se však musí kolem sebe pozorně dívat, než začne něco dělat. Například, když vypadne strop, já pak deset, patnáct minut nedělám nic, jen se na něj dívám. Teprve pak rozhodnu, co budeme dělat dál, jak a čím. V jednom případě jsme týden řešili, jak budeme postupovat v závalu. V takových případech se vyplatí nespěchat. Nejdříve je třeba dobře promyslet postup prací a především zajistit bezpečnost lidí.

 

Jak by podle vás mělo vypadat pracoviště rubáňového kolektivu?
Pořádek na našem pracovišti je samozřejmostí. Nic nesmí překážet, všechno potřebné musí být hezky po ruce. Chlapy by nemělo nic rozptylovat. Tak by to mělo vypadat všude. Jenže všechno je o lidech, o jejich přístupu k práci i k nářadí, které používají. Pokud ho vlastní nedbalostí poškodí či svou lajdáckostí někam zašantročí, pak ohrožují těžbu, vlastní zdraví i životy druhých. Navíc jim říkám, že tím okrádají sebe, mě i moji rodinu.

 

Můžete nám svá slova vysvětlit?
Řeknu vám to stejnými slovy jako svým chlapům. Když nemáš dobrou gracu (nářadí) nemůžeš vykopat pořádné hnízdo, abys pořádně postavil stojku a zabudoval kapli. Když to odflákneš a postavíš stojku na forotu, a navíc ledabyle upneš, tak tu kapli zavalíš. Když zavalíš kapli, tak stojí porub. Šachta i my přicházíme o peníze – já i moje rodina. Takže nakonec je to o té graci a o oné stojce, která byla ledabyle postavena vinou špatného nářadí.

 


Takže chcete říct, že těžba stojí a padá i s obyčejnou motykou?
Šachta je složitý mechanismus, skládá se z obrovského množství nejrůznějších součástí. Mnohdy stačí, aby se jedna porouchala, a vzniká velký problém. V předchozí odpovědi jsem uvedl jeden z příkladů. Prostě nářadí každého havíře musí být v pořádku. Jinak dochází k improvizaci a rodí se rizika. Rád bych apeloval na své kolegy, aby o nářadí více pečovali. Vždyť doma či ve své garáži se o to své určitě starají dobře. V práci by se k němu měli chovat stejně. Třebaže není jejich, ale společné. Vždyť každý den ho ke své práci potřebují, na něm závisí jejich bezpečnost i výkony.

 

Co dalšího v oblasti bezpečnosti považujete za velmi důležité? Čeho se v dole nejvíce obáváte?

V dole se obávám takových věcí, jakými jsou lidská hloupost, lehkovážnost, nezodpovědnost a lhostejnost. Také benevolence a falešné kamarádství jsou nebezpečné. Musíme si připustit, že s uvedenými vlastnostmi se u některých jedinců stále setkáváme. Jako by neměli přirozený ostych z nebezpečného prostředí či pud sebezáchovy. Nepochopitelně riskují. Například jsou schopni uvázat stojku vážící 220–230 kg kozinkou (řetízkem o průměru 6 milimetrů) a zvednout ji na sekci. Takovým lidem je třeba se hodně věnovat. Hlídat jeden druhého je jedno ze základních pravidel bezpečnosti. Zrcadla na chodbách šachetních budov s nápisem: „Tento člověk odpovídá za tvou bezpečnost“ připomínají, že musíte dávat pozor především sám na sebe. To však nestačí. Každý by měl dávat pozor i na svého kolegu, se kterým pracuje. Ten totiž mnohdy při své činnosti nemůže sledovat své okolí. Proto na nebezpečí, která se mohou nečekaně objevit, musí upozornit jeho parťák. Je důležité, aby každý horník měl oči otevřené, byl ve střehu a myslel na bezpečí svých kamarádů.

 

Můžete nám prozradit, co na svém pracovišti, ve svém kolektivu netolerujete?
Nulovou toleranci uplatňuji u alkoholu, drog a dalších návykových látek. Lidi, kteří by přišli do práce pod vlivem těchto látek, považuji za potenciální vrahy. Stejně tak jako opilé řidiče za volantem. Takové případy nelze tolerovat. Svým stavem ohrožují zdraví nejen své, ale také mohou způsobit úraz nebo ještě něco vážnějšího i svým spolupracovníkům. Takoví lidé u mě nemohou pracovat. Nemohou být zaměstnanci OKD. To platí také o zlodějích.

 

Co byste doporučil pro zvýšení bezpečnosti v dole?
OKD na bezpečnost a ochranu zdraví při práci vynakládá nemalé prostředky. Ať už do strojního zařízení, tak do pracovních ochranných pomůcek. Také v oblasti propagace se v tomto směru dělá mnoho. Nicméně si myslím, že daleko účinnější než plakáty s bezpečnostními hesly jsou školení typu šoková terapie. Vím, jak hodně a účinně tato drsnější forma informovanosti o nehodách a pracovních úrazech, doprovázená mluveným komentářem, na mě zapůsobila. Tyto případy se vryjí do paměti na hodně dlouho.

 

rzidky.jpg

Zbyněk Rzidký

 

 

 

 

 

autor, foto: Josef Lys

zdroj:OKD a.s.

článek vyšel v Horníku č.40/2015