Jdi na obsah Jdi na menu
 


Porušování zaměstnaneckých a odborových práv v roce 2014

21. 2. 2015

 

 

Ústavní soud se zastal propuštěného zaměstnance


V závěru každého roku projednává Rada ČMKOS neradostnou zprávu o tom, jak, kde a v čem jsou v ČR porušována zaměstnanecká a odborová práva. Také letošní informace nebylo příliš radostné čtení, ale náladu českým zaměstnancům mohla zlepšit informace, kterou v prosinci přinesla média a kterou výše uvedená zpráva nestačila zaznamenat. Jde o průlomovou kauzu, která má šťastný povzbudivý konec. Ústavní soud se totiž zastal zaměstnance bojujícího proti výpovědi z české pobočky německé firmy.


Dotyčný jako důkaz neoprávněného propuštění předložil nahrávku s nadřízeným, kterou Krajský soud v Brně vyhodnotil jako nepřípustnou s odvoláním na ochranu soukromí. Ústavní soud však případ vyhodnotil zcela opačně a nahrávku vyhodnotil jako obranu slabší strany v pracovněprávním sporu. Ústavní soud konstatoval, že nahrávky předkládané zaměstnanci v pracovněprávních sporech nelze paušálně v důkazním řízení odmítat s odkazem na ochranu soukromí. Justice musí vždy brát na zřetel, zda převažuje zájem na ochraně soukromí, nebo ochrana zaměstnaneckých práv.


Stopa Topolánkovy a Nečasovy vlády
Situaci v oblasti porušování práv zaměstnanců a odborových práv příznivě ovlivňuje skutečnost, že na rozdíl od předchozích předchozí pravicových vlád je Sobotkova vláda nakloněna pozitivnímu přístupu k tématům, která jsou z pohledu ochrany zaměstnanců důležitá. Významným signálem změny ze strany nové vlády je revitalizace činnosti Rady hospodářské a sociální dohody. Z pohledu období roku 2014 však doznívají i v novém legislativním procesu přístupy v duchu neoliberální ideologie vnesené do nového občanského zákoníku, které v sobě skrývají potenciál negativních dopadů na zaměstnance, jejich práva a ochranu.


Příkladem takového návrhu právního předpisu je návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti, jehož cílem je podrobit všechny nevládní a neziskové organizace zvláštnímu soudnímu řízení. ČMKOS návrh uvedeného zákona zásadně odmítá vzhledem k tomu, že by výrazně zhoršil možnost organizací neziskového sektoru, včetně odborových organizací. Vláda pod tlakem ČMKOS přípravu uvedeného zákona zastavila.
Bohužel, bez ohledu na změnu vlády pokračuje trend stupňování tlaku ze strany zaměstnavatelů na práva zaměstnanců, a to jak v „legislativní sféře“, tak zejména v praxi. Řada vlastníků velkých společností např. zneužila možnosti, kterou jim dal nový zákon o obchodních korporacích, a v rámci změn svých základních dokumentů v průběhu roku 2014, které bylo tímto zákonem uloženo provést do poloviny roku 2014, zrušila institut zastoupení zaměstnanců v dozorčích radách, který je v evropském kontextu důležitým prvkem účasti zaměstnanců na řízení podniků.
Nevyplácení mezd žene zaměstnance do exekucí


Někteří zaměstnavatelé bohužel i v roce 2014 pokračují ve své praxi zneužívání strachu zaměstnanců ze ztráty zaměstnání jak v oblasti odměňování, tak v oblasti pracovních podmínek. V září se uskutečnila např. stávka v „kyperské“ společnosti německých vlastníků POLDI Kladno na protest proti zdržování, popř. nevyplácení mezd, která po složitých navazujících jednáních mezi odbory a zaměstnavatelem nakonec skončila úspěchem.


Ani v letošním roce nejsou výjimečné případy, kdy jsou zaměstnanci přijímáni v některých subdodavatelských firmách bez řádné pracovní smlouvy „na zkoušku“. Vyžaduje se po nich výkon práce, aniž by byli náležitě proškoleni, dostali potřebné ochranné pracovní prostředky a byla jim řádně vyplácena mzda. Důsledky tohoto postupu jsou pro zaměstnance velmi tíživé - například stále častější problémy s půjčkami od nebankovních subjektů, s osobními bankroty či exekucemi.


Ukazuje se, že zejména menší společnosti, vlastněné např. „podnikateli“ přicházejícími ze zemí bývalého Sovětského svazu, nepovažují právo a právní povinnosti za závazné a mají tendenci si vytvářet „vlastní interní pravidla“ zaměstnávání zcela mimo rámec zákoníku práce.
Je bohužel realitou, že zaměstnanci pod tlakem své velmi obtížné situace, kdy nutně potřebují získat prostředky k obživě, na podmínky diktované zaměstnavateli přistupují. Oznamují tyto případy orgánům inspekce práce či odborům většinou až v případech, kdy jejich zaměstnavatel „zmizí“ nebo jim zcela přestane vyplácet mzdu. Neubývá případů, kdy za odvedenou práci zaměstnanci vůbec nedostanou zaplaceno nebo jsou z práce vyhozeni, např. za smyšlené porušení právních povinností, pod pohrůžkou požadování velké náhrady škody či jiných sankcí.


Zákaz odborů
Bohužel nejsou výjimečné případy, kdy zaměstnavatelé zaměstnancům brání vstupovat do odborů či zakládat odbory, popřípadě usilují o propuštění zaměstnanců, kteří jsou odborovými funkcionáři. Nicméně se zaměstnanci se proti minulosti přece jen již o něco častěji začínají této praxi bránit. Kromě uvedeného případu v Poldi Kladno například ZO OS KOVO metalurgie TATRA v říjnu s podporou více než dvou třetin zaměstnanců vyhlásil jednohodinovou stávku na podporu požadavků na navýšení tarifní složky mzdy všem zaměstnancům zaměstnavatelů Tafonco, a.s., a Taforge, a.s., o 500 Kč. Také tato akce skončila úspěšně.


V říjnu byla ohlášena stávka odborovými organizacemi působícími v Českých aerolinií týkající se připravovaného propouštění pilotů a palubního personálu této letecké společnosti. Ke stávce nakonec nedošlo díky dohodě odborů s vedením ČSA.


Typické příklady porušování práv zaměstnanců


Závislá práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance i přes zpřísněný postih ze strany státu ukončit pracovní poměr a pořídit si živnostenské povolení s tím, že s nimi následně bude nadále spolupracovat v rámci „obchodní činnosti“ vykonávané těmito zaměstnanci v rámci statutu osoby samostatně výdělečně činné (švarcsystém).


Prekérní formy práce – zaměstnavatelé nutí uchazeče o zaměstnání, popř. zaměstnance v pracovním poměru na dobu neurčitou přijmout pro ně méně výhodné pracovní podmínky (dohody o pracích mimo pracovní poměr, pracovní poměry na dobu určitou, agenturní zaměstnávání) výměnou za příslib udržení práce.


Nehlášená práce – zaměstnavatelé nutí zaměstnance i přes zpřísněný postih ze strany státu pracovat za odměnu vyplácenou v hotovosti, aniž by zaměstnání ohlásil správci daně a orgánům příslušným podle předpisů o zdravotním a sociálním pojištění, popřípadě pracovat jen za minimální mzdu s tím, že jim část mzdy zaměstnavatel vyplácí „na ruku“.


Pracovní doba a doba odpočinku – zaměstnavatelé často nerespektují maximální limity přesčasové práce zaměstnavatelem.


Odměňování – pokračuje protiprávní praxe řady zaměstnavatelů spočívající v neplacení přesčasové práce, nevyplácení zákonných příplatků, nerespektování nejnižších úrovní zaručené mzdy, vyskytují se i případy nevyplácení mezd v řádných termínech, případy vyplácení části mzdy, popřípadě celé mzdy v hotovosti. Ve veřejných službách a správě dochází k diskriminaci v odměňování zaměstnanců v případě, kdy zaměstnavatelé využívají tarify s rozpětím; výše tarifů je v praxi v současné době určována bez předem stanovených kritérií a pravidel, což vede k rozdílnému odměňování zaměstnanců při výkonu práce stejné hodnoty (dochází k rozporu s § 110 zákoníku práce).


Kolektivní vyjednávání – poměrně časté jsou případy neposkytování součinnosti ze strany zaměstnavatele, odmítání, popřípadě bezdůvodné prodlužování vyjednávání apod. (§ 8 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání). Vyskytují se však bohužel i případy, kdy kolektivní vyjednávání blokuje skutečnost, že se nedaří dosáhnout dohody o společném postupu na straně více odborových organizací působících u zaměstnavatele (někdy přitom vyjednávání blokuje odborová organizace účelově za tím účelem vytvořená zaměstnavatelem a složená např. z několika manažerů společnosti).


Svoboda odborového sdružování – nerespektování odborové organizace jako zástupce zaměstnanců, tlak na ukončení činnosti odborové organizace jejím rozpuštěním, popř. vystoupením většiny jejích členů tak, aby odborová organizace následně nesplňovala podmínku tří zaměstnanců v pracovním poměru u zaměstnavatele.


Rovné zacházení – pokračuje praxe diskriminace agenturních zaměstnanců, popř. zaměstnanců vykonávajících práci v jiných formách prekérních pracovněprávních vztahů, zejména v odměňování proti kmenovým zaměstnancům zaměstnavatele vykonávajícím srovnatelnou práci.


Sledování zaměstnanců – stále častěji se vyskytují případy monitorování pohybu zaměstnanců v průběhu pracovní doby (i včetně odchodů na WC) a případy, kdy zaměstnavatel chce pracovníkům přidělit nové telefonní přístroje, které obsahují GPS lokátor, aby mohl prakticky nepřetržitě, tj. i mimo pracovní dobu, monitorovat pohyb svých zaměstnanců, aniž by si k tomu vyžádal jejich souhlas.

 

 

 revue-sondy-zahlavi.jpg

 

 

 

 

 

 

 

autor: Jana Kašparová
článek vyšel v SONDY Revue č. 1/2015
zdroj: www.e-sondy.cz