Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolomení limitů je příležitost pro kraj i celou ČR

12. 1. 2015

 

 

Zrušení historických usnesení vlády ohledně prolomení těžby hnědého uhlí není krokem zpět, ale naopak dopředu. Jde o velkou příležitost pro celý Ústecký kraj i celou republiku. Otázkou prolomení či zachování limitů těžby uhlí v se v materiálu pro server iUHLI.cz zabýval vládní zmocněnec pro Moravskoslezský a Ústecký kraj a bývalý ministr průmyslu Jiří Cienciala.

 

Nezaměstnanost v regionu

Problematiku limitů těžby uhlí vnímám především z pohledu zaměstnanosti. Při pokračujícím útlumu těžby hnědého uhlí v Ústeckém kraji reálně hrozí v tomto regionu bezprostřední ztráta nejméně 3000 pracovních míst a výrazné zhoršení stávající již tak velmi napjaté situace. Naopak pokračování těžby za regionálně schválených a státem garantovaných podmínek zajistí projekty investičního charakteruv řádu miliard korun a v oblasti souvisejících služeb vytvoření a zachování dalších až 5000 pracovních míst s reálnou udržitelností v období několika desítek let. Dalších několik tisíc kvalifikovaných pracovních míst přinese vývoj a výroba technologií potřebných k realizaci ekologicky a regionálně přijatelné těžby, ekologizace a modernizace tepláren a elektráren využívajících vytěžené uhlí. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že nositelem know-how i výrobních kapacit v této oblasti jsou především české subjekty, často v dalších regionech, postižených útlumem těžkého průmyslu.

 

Hrozí deficit těžby hnědého uhlí

Energetické koncepce všech hospodářsky vyspělých zemí prioritně zajišťují vyvážený soulad mezi udržitelným rozvojem, konkurenceschopnými cenami energií a bezpečností a stabilitou energetické soustavy. V podmínkách České republiky je s přihlédnutím k prognózovanému vývoji v oblasti energetiky zřejmý budoucí deficit těžby hnědého uhlí, zejména pro účely teplárenství. Od roku 2015 mohou chybět až dva miliony tun uhlí ročně. Tento fakt by vyvolal prudký nárůst cen tepla s reálným rizikem rozpadu soustavy dálkového zásobování teplem. Sekundárním dopadem této situace by bylo odložení nutné modernizace uhelných energetických zdrojů zpracovávajících uhlí v efektivním kogeneračním režimu tak, aby splnily náročné ekologické předpisy platné v EU po roce 2016.

 

Pro a proti

Je samozřejmostí, že ochrana životního prostředí a vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj musí být součástí každé politiky. To není zpochybnitelné. Na druhé straně ale není možné, aby se pod záštitou ochrany životního prostředí nebo dokonce globální změny klimatu zabrzdilo či zablokovalo fungování energetiky s vážnými důsledky pro hospodářství a obyvatelstvo. Takovémuto ekologickému fundamentalismu a ovlivňování často bezstarostných a neinformovaných vrstev obyvatel je nutné širší osvětou čelit a rázně ho odmítat. Státní energetická koncepce vyjadřuje cíle státu v energetickém hospodářství. Je tedy základním nosným dokumentem, který slouží i pro zpracování územních energetických koncepcí. I když se představy krajů mohou v některých částech Státní energetické koncepce lišit, územní energetické koncepce nemohou narušit základní pilíře, na kterých je Státní energetická koncepce postavena. Jejich obhájení a prosazení je odpovědností vlády a ústavních orgánů státu.

 

Strategické dokumenty a optimální energetický mix

Strategické dokumenty, jakými jsou Surovinová politika ČR a Státní energetická koncepce ČR, by měly existující energetický potenciál země nejen respektovat, ale také uvažovat s jeho využitím. Jednotlivé oblasti energetiky vyžadují koncepční rozvoj s cílem zajistit i do budoucího období přebytkovou výrobní bilanci. Za tím účelem je potřebné vycházet z následujících faktorů. Často prezentované názory na spasitelnost obnovitelných zdrojů pro zajištění energetické bezpečnosti jsou jednoznačně přeceňováním jejich významu a možností.

Podobně bývají příliš optimisticky nadsazovány budoucí úspory energie v domácnostech a v hospodářské sféře a zvyšování energetické účinnosti. Základní řešení spočívá v zajištění optimálního mixu primárních energetických zdrojů. Jeho optimalizaci lze docílit s maximálním využitím domácích zdrojů energie a využít výhody, které se pro dlouhodobější koncepci nabízí. Používaný protiargument, spočívající v neslučitelnosti uhlí se životním prostředí již do budoucna nemůže obstát, neboť celoevropský trend směřuje k povinnosti spalovat uhlí v modernějších a ekologičtějších výrobnách elektřiny a tepla, jejichž provoz zajišťuje dodržování emisních standardů a vyhovuje trvale udržitelnému rozvoji.

 

Odpovědnost politiků

Prosazení optimální struktury zdrojů je v plné odpovědnosti státu, jakožto vlastníka strategických nerostů s nepřenositelnou odpovědností za energetickou politiku, zajišťující energetickou bezpečnost pro normální i krizové období. Podle mého názoru žádná referenda, územní energetické koncepce nebo koaliční dohody nemohou úlohu a odpovědnost státu nahradit. K posílení své pozice musí stát – jeho orgány – v daleko větší míře informovat obyvatelstvo, reagovat na účelové a jednostranně zveřejňované názory nekoncepčního a škodlivého charakteru s cílem ovlivnit veřejné mínění.

 

Rozhodnutí vlády Petra Pitharta

Rád bych v souvislosti s usnesením vlády č. 444 z roku 1991, které stanovilo územní omezení těžby, připomněl některé skutečnosti. Šlo tehdy o mimořádné řešení v mimořádném období, kdy bylo prioritním zájmem omezit neúměrnou devastaci krajiny a další zhoršení životního prostředí. Bylo žádoucí energetickou strategii minulého období zastavit a vytvořit podmínky pro zlepšení prostředí postiženého území. Navíc usnesení bylo přijato v době, kdy všechny hornické těžební organizace byly státními podniky a usnesení vlády bylo pro ně závazné. Od přijetí usnesení došlo k rozsáhlé restrukturalizaci hornictví a energetiky, státní podniky se změnily na privátní společnosti. Omezení přístupu k ložiskům územními limity, navíc při existenci státem schválených dobývacích prostorů, vytvořilo poněkud zvláštní stav. Na jedné straně jsou zákonem stanovena práva a podmínky těžaře, na druhé straně jsou usnesením vlády bez právní závaznosti tato práva omezena.

Souhlasím s názorem, že územní omezení těžby vyhrazeného nerostu je dnes fakticky překonané a že podstatné části souvisejících opatření byla již v předchozím období splněna. Myslím si, že ochrana zájmů dotčených subjektů a osob je dostatečně legislativně zajištěna, povolení hornické činnosti je podmíněno splněním zákonných povinností, především vyřešením střetů zájmů. Tento postup musí být těžební organizací dodržen bez ohledu na existenci nebo neexistenci usnesení vlády.Naopak pozice vlastníků nemovitostí byla na úkor státu posílena novelou horního zákona č. 498/2012 Sb., která nesystémově a účelově zrušila možnost vyvlastnění ve veřejném zájmu; odpadly tak důvody, kterými bylo (byť účelově) vynucováno zachování platnosti předmětných usnesení vlády, tzn. ochrana vlastníků nemovitostí před tlakem těžebních společností.

Je tedy možné konstatovat, že v současné době je zcela opodstatněná snaha státu na posílení jeho vlivu v této oblasti energetiky, tzn. snaha státu jako vlastníka nerostu mít možnost rozhodovat a přímo ovlivňovat způsob nakládání s nerostem, energeticky využívat nerost v souladu se společenskou potřebou a být garantem seriózního jednání s vlastníky nemovitostí. Jestliže v rámci jednotlivých etap privatizace byla významným způsobem posílena role soukromého kapitálu na strukturování energetického trhu obecně, pak především v oblasti dobývání a distribuce fosilních paliv je tato pozice dominantní.

 

Role státu

Stát jako vlastník nerostného bohatství v České republice má v současnosti velmi omezené možnosti pro posílení svého vlivu. Základním krokem při přípravě energetické strategie by tedy mělo být zaměření se do oblasti využívání majetku státu, který je v současné době používán nejen v oblasti současné těžby vyhrazeného nerostu, ale také s přihlédnutím ke koncepčnímu přístupu i do oblasti, kde je případná těžba vyhrazeného nerostu možná. Stát by měl získat nejen aktivní nástroje pro naplňování jeho potřeb vyplývajících z energetické koncepce a energetické bezpečnosti, ale současně neztratit možnost účinně ovlivňovat revitalizaci a následné využívání území s ukončenou těžební činností, což by v moderní a vyspělé demokratické společnosti mělo být základem pro účinnou regulaci následného rozvoje těchto území.

Je smutné, že zmíněné usnesení dnes slouží jednotlivcům a skupinám, majících zájem o negaci potřebné aktualizované Státní energetické koncepce a surovinové politiky ČR, a zároveň slouží některým politickým stranám k nepravdivým argumentům o usnesení jako závazném a neměnném aktu, je zneužíváno za účelem mediálního ovlivňování veřejnosti, osobního zviditelňování a k politickým ambicím jednotlivců i stran.

Je mylné se domnívat, že průmyslové kraje, jako je Ústecký a Moravskoslezský, mohou svou ekonomickou a hospodářskou budoucnost spatřovat v něčem jiném než opět v průmyslu. Zrušení historických usnesení vlády tedy není krokem zpět, ale naopak dopředu, kdy jde o velkou příležitost pro celý Ústecký kraj i celou republiku.

 

dsc_0606.jpg

Exministr průmyslu a obchodu Jiři Cienciala. foto: (ivz)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

autor: Jaroslav Průcha

zdroj:http://iuhli.cz/

foto: (ivz)