Jdi na obsah Jdi na menu
 


Státní podpora uhelného odvětví a jeho postavení v rozvinutých ekonomikách EU

11. 2. 2015

 

 

V souvislosti s přípravou Státní energetické koncepce, o jejíž konečné podobě a směřování se vedou již léta tvrdé boje, zejména pokud se týká využití domácích ložisek hnědého a černého uhlí, a o které by mělo být s konečnou platností rozhodnuto v letošním roce, bude jistě zajímavá informace, jak se státní podporou uhelného odvětví vyrovnávají vlády v členských zemích Evropské unie.

 

Důležitá jsou dvě data:

2018 - konec čerpání státní pomoci na provoz
2027 - konec čerpání státní pomoci na zvláštní náklady – rekultivace, rekvalifikace atd.

 

MAĎARSKO:
Poslední důl Márkushegy zavřel v loňském roce. Evropská komise v lednu 2013 schválila pomoc 140 miionů eur na provoz a uzavření dolu a rekvalifikaci (rozdělení prostředků 50/50) od roku 2011 do roku 2018. Spotřebitelé navíc platí zvláštní příspěvek na elektřinu z drahého domácího uhlí! Tato dotace se v roce 2011 rovnala 7 miliardám forinzů, což bylo 23 milionů eur, takže firmy a domácnosti provoz dolu dotují víc než stát (140/8 = 17,5 milionů eur).


RUMUNSKO:
provedlo velkou restrukturalizaci a konsolidaci sektoru těžby černého i hnědého uhlí. Na uzavření tří černouhelných dolů je od roku 2011 do roku 2018 přiděleno cca 270 milionů eur. Celkem má o práci v dolech přijít přes 3500 lidí.


SLOVINSKO:
na zavření jediného dolu v zemi – Trbovlje Hrastnik – od roku 2010 do roku 2015 vydá 90 milionů eur. Z toho půjde na zavření 60 milionů, na rekultivaci 20 milionů, na rekvalifikace 75 tisíc eur, na odstupné a důchody 6 milionů, na shánění nového zaměstnání a podporu začínajících podnikatelů 5 milionů eur. Důl byl zavřen v roce 2012.


POLSKO:
dotace razantně seškrtalo v roce 2006. Uzavírky po tomto datu se nesmí dotovat z veřejných prostředků. Subvence a daňové úlevy pokrývají pouze náklady na uzavírky a restrukturalizace před 1. 1. 2007. Dále se z nich dotuje právo bývalých zaměstnanců na uhlí zdarma. Od roku 2011 do roku 2015 je na výše uvedené účely pro Kompanii Weglowou (KW), Katowickou Grupu Kapitalowou a Spolku Restrukturalyzacji Kopalni vyčleněno 603 milionů eur, tedy zhruba 16 miliard Kč. Polsko ale podporuje těžaře i nepřímo. Tlačí na státem kontrolované elektrárny, aby odebíraly domácí uhlí. Také dává přednost černouhelným zdrojům, které se energetikám tolik nevyplatí, ale pomohou slezským dolům (např. státem nařízení dostavba dvou bloků Opole o výkonu 1,8 MW. KW podepsala 20letý kontrakt s energetikou PGE o dodávkách pro Opole, do spuštění uplyne šest let).


NĚMECKO:
V Německu by do roku 2018 měl být uzavřen poslední hlubinný černouhelný důl. Počet pracovníků by měl klesnout z 18 000 v roce 2011 na 5300 na konci sledovaného období. Celková výše dotací na provoz i uzavírky a rekvalifikace by se za roky 2011-2018 měla vyšplhat na 12 miliard eur (opět rozděleno zhruba 50/50 mezi provozem a zvláštními náklady). Dotace budou pokračovat i pak, až do roku 2027. Zase půjde o miliardy eur.


ŠPANĚLSKO:
kvůli finanční krizi podporu dolů výrazně omezilo: v roce 2012 o 63 %. Zatímco v roce 2011 sektor dostával 300 milionů eur, letos na ně zbude jen 55 milionů eur. V zemi je několik povrchových černouhelných dolů (asi 60 % produkce – loni 6,1 milionů tun) schopných konkurovat levným dovozům. Tyto doly by mohly zůstat v provozu i po roce 2018, ale Madrid si pro ně nejdřív musí zajistit výjimku u EU, jelikož by v případě pokračování činnosti po roce 2018 musely všechnu dosavadní státní pomoc vrátit, což by je položilo. Zbytek dolů chce vláda postupně zavřít. Důležitá bude tedy revize Rozhodnutí Evropské komise z roku 2010. V sektoru loni pracovalo 3400 lidí. O dva roky dříve to bylo o 2000 víc.
Mimo EU v Evropě
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a německá rozvojová banka KfW půjčují na expanzi hnědouhelných dolů v Srbsku a jejich ekologičtější provoz.


TURECKO:


hodně sází na domácí lignit a plánuje výrazné rozšíření kapacit uhelných elektráren. Jeho spotřeba energie rychle roste a zemní plyn a ropu musí draho dovážet. Stát poskytuje těžařům daňové i celní úlevy a dotuje pojištění horníků. Doly mají výjimku z DPH. Elektrárny využívající domácí uhlí mohou žádat o regionální rozvojovou pomoc. Vláda pomáhá i s přidělováním a vyvlastňováním pozemků.


UKAJINA:
Velkou budoucnost v energetickém mixu přiřkla uhlí i Ukrajina, po Polsku největší těžař v Evropě. Číňané mají na Ukrajině stavět provozy na zplynování uhlí, které by snížily závislost země na Gazpromu. Kyjev na ně dostal levný úvěr 3,7 mld. USD. Vláda plánuje do roku 2030 těžbu zdvojnásobit na 120 mil. tun. Stát do technické modernizace dolů loni vložil 13,2 miliardy hřiven (33 miliard Kč), státní doly samotné investovaly 10 miliard hřiven. Stát vlastní 37 % těžby, která je většinou ztrátová. Roční dotace na provoz se pohybují kolem 160 milionů amerických dolarů (3,2 miliardd Kč). Občanská válka na Ukrajině a napětí mezi Ukrajinou a Ruskem zatím všechny uvedené záměry znejistila.

 

Státy, které to s energetickou bezpečností a dostupnou elektřinou myslí vážně a nechtějí spoléhat na dovoz ropy a plynu, se na uhlí hodně soustředí. Jeho ceny v porovnání s ropou a plynem podléhají mnohem menším výkyvům a také v posledních letech tolik nezdražily (od roku 2000 zhruba o 100 %, zatímco plyn a ropa o 300 %). Odvětví v EU zaměstnává 240 000 lidí a podílí se na průmyslovém rozvoji a prosperitě krajů, které velmi často žádné jiné perspektivní odvětví nemají.

 

Domácí těžba uhlí nezvyšuje schodek obchodní bilance. Hodnota roční uhelné produkce EU činí 25 miliard eur. Kdyby bylo toto uhlí nahrazeno zemním plynem, stál by jeho dovoz ročně 60 miliard eur (odhad Euracoalu). EU nemá dostatek vlastních zdrojů zemního plynu a ropy, a navíc je na obou palivech už teď velmi závislá. U ropy činí podíl dovozů 85 %, u plynu téměř 70 %. Ložiska v Nizozemí a Velké Británii se rychle vyčerpávají, takže v budoucnu bude EU ještě víc nesoběstačná. Uhlí je dosud nejkonkurenceschopnějším palivem v elektrárenství (i se započtením cen povolenek). EU ho sice musí ze 41 % dovážet, ale obchodní partneři (USA, Austrálie, do menší míry Kolumbie, Jižní Afrika) jsou stabilnější, předvídatelnější a méně rizikoví než OPEC nebo Rusko. Přeprava uhlí je také bezpečnější.


V EU se za uhlí srdnatě staví jen Polsko, které zablokovalo stanovení unijních cílů pro redukci emisí do roku 2050. Oficiální pozice Direktorátu pro energii je, že se snaží o snížení emisí CO2 z tepelných elektráren, k čemuž mají přispět technologie jako CCS. Provoz stávajících a výstavbu nových uhelných bloků nejvíc ovlivňují dvě směrnice: Large Combustion Plants Directive (LCPD) z roku 2010, která říká: omez radikálně emise, nebo zvol opt out a my ti dáme 20 tisíc hodin provozu a pak vypneš. Vypnutí zvolilo 205 subjektů (nemusí to být jen elektrárny), z nichž nejvíc připadlo na Británii. Druhá klíčová směrnice je již implementovaná Industrial Emissions Directive (IED) z roku 2011, která aktualizuje a harmonizuje platnost sedmi předchozích směrnic o emisích. IED dělá v zásadě to samé co LCPD, ale je přísnější a stanovuje termíny od roku 2016 do 2023. Tedy pokud velcí emitenti od roku 2016 nezačnou být křišťálově čistí, dostanou zase nějaké hodiny a do roku 2023 musí zavřít. Jinak je složení energetického mixu stále v rukou každého členského státu.


Jak si tedy počínají hlavní hráči?


NĚMECKO:
Jde cestou obratu v energetice - žádné jádro ani emise, vstříc zeleným zítřkům. Na vyrovnávání výkyvů v produkci solárek a větrníků však zatím potřebují stabilní back-up. Jelikož nuceně vypínají reaktory a kvůli ztrátovosti paroplynového zdroje, které budou podle analytiků nerentabilní do roku 2016, připadne role zálohy zákonitě uhlí. Po osmi letech se v zemi spustí tři nové černouhelné elektrárny, další budou následovat. V dohledné době se tedy uhlí z německého mixu nevytratí a vláda proti němu nemůže zasáhnout.


VELKÁ BRITÁNIE:
Je vůči uhlí daleko nepřátelštější, ale čelí stejnému dilematu. Podíl uhlí ve výrobě elektřiny je 39 %, tedy nejvíc ze všech zdrojů. Energetiky pálí uhlí na plný výkon, aby využily zbylých hodin a také protože na plynu by výrazně prodělávaly. Do dvou let tedy budou muset řadu bloků vypnout, ale do stavby nových paroplynových kapacit se nehrnou. Motivovat by je měla zvláštní uhlíková daň, uvalená navrch emisních povolenek. Začíná na pěti librách za tunu a postupně bude růst na několikanásobek. Pokud nedojde ke změně politiky, bude uhlí do roku 2020 z britského mixu vyřazeno. Dvě třetiny spotřeby energetického uhlí se dováží.


FRANCIE:
Má navzdory vysokému podílu jádra v mixu několik uhelných elektráren, které však budou do dvou let z větší části vyřazeny kvůli LCPD, nebo konvertovány na biomasu. EDF se na jednom bloku v Le Havre pokouší o carbon capture and storage (CCS). Všechno uhlí se dováží.


NIZOZEMÍ:
Stejně jako Německo, začalo před rokem 2009 stavět hned několik uhelných zdrojů. Letos mají být spuštěny bloky o výkonu 3,5 GW (RWE, EON, GDF Suez), což zvedne podíl uhlí na celkové kapacitě z 15 % na 22 %. Některé tyto projekty (Maasvlakte) si pohrávají s CCS, ale dost nezávazně. Všechno uhlí se dováží (Rusko, USA, Kolumbie).


ŠPANĚLSKO:
Skoro všechny uhelné elektrárny odpovídají požadavkům LCPD, takže jejich budoucnost nevypadá tak bledě. Vláda podporuje provoz deseti bloků na severu země, které spalují doma vytěžené uhlí. Správci sítě musí elektřinu z nich odebírat a prodávat za fixní cenu. Tento program by měl skončit. Odhaduje se, že poté bude muset být vyřazeno 4,7 GW nerentabilních kapacit. Polovina uhlí se dováží.


USA:

Ve Spojených státech to má uhlí od Obamova druhého funkčního období těžké. Navzdory lobbingu ze strany důlních společností i utilit budou nové uhelné elektrárny podle navrhované legislativy EPA (Úřad pro ochranu životního prostředí) muset být povinně vybaveny CCS, což by v dlouhém období zvýhodnilo zemní plyn, který při spalování emituje dvakrát méně CO2. Zpřísňovat se budou limity i pro stávající bloky. Praktický dopad limitů by neměl být tak dramatický.
Americké vlády, ať už vedené demokraty či republikány, v uplynulých desetiletích do výzkumu čistého uhlí napumpovaly miliardy dolarů. Uhlí zatím přežilo nápor břidlicového plynu a letos jeho využití v energetice po několika letech útlumu vzroste. Uhlí se v elektroenergetickém mixu USA stále podílí z větší části než plyn.


AUSTRÁLIE:
Pro Austrálii je uhlí druhou nejvýznamnější exportní komoditou (po železné rudě). V roce 2011 jeho vývoz vynesl 48 miliard USD (3 % HDP). Uhlí je páteřním palivem australského energetického mixu. Premiér Tony Abbott plní hlavní předvolební slib a ruší uhlíkovou daň, kterou mělo platit 300 největších emitentů CO2. Vysoce nepopulární daň je považována za překážku tvorby nových pracovních míst, a navíc zvyšuje ceny energií. Podle (environmentalistické) studie z roku 2012 vláda za pět let na dotacích odvětví poskytla 7 miliard USD.


JAR:
Uhlí jako strategickou surovinu označila v lednu 2013 vláda JAR. Zatím neuvažuje o vývozním clu, spíš jde o možnost zastavit vývoz v případě zásobovacích potíží. Tamní státní elektrárny měly v minulosti problémy se zajištěním dostatečného množství paliva.

 

 

 

 

 

 

 

Článek vyšel v časopise Horník-geolog-naftař č.1-2/2015

(red)