Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tip na výlet: K meandrující řece u bývalého hornického srdce republiky

19. 1. 2018

 

 

Havířov je nejmladší město u nás, které vzniklo v roce 1955 především v souvislosti s rozvojem černouhelného průmyslu v regionu a potřebou zajistit ubytování pro desítky tisíc lidí stěhujících se za prací na Ostravsko a Karvinsko. Centrum města vybudované ve stylu socialistického realismu (SORELA) má jasnou strukturu a řád, pro milovníky architektury je mimořádně působivé a je památkově chráněnou zónou. Více o tomto typu architektury se dozvíte zde.


O to víc může být překvapující, že pár set metrů od centra města se nachází přírodní lokalita, která jednoznačně stojí za návštěvu. Přirozeně meandrující říčka Lučina s okolními mokřady, tůněmi a lužními lesíky působí jako oáza klidu pod ruchem velkého města. Meandry řeky v několikametrových hliněných naplaveninách mění neustále svůj tvar a polohu v souvislosti s hydrologickou situací v řece.


Přírodní památka na ploše 40 hektarů byla vyhlášena v roce 1992.
K řece se dostanete z Hlavní třídy, která tvoří přirozené centrum města, a je příkladnou ukázkou architektury socialistického realismu, přes ulici Na Nábřeží. Sejít k Lučině můžete v několika místech, ideální je cesta dolů kolem letního kina. Na výběr máte několik variant stezek přímo proti proudu řeky, přejít vodu je možné díky můstkům na několika místech, v zimě můžete využít také blízkou cyklostezku. Po dvou a půl kilometrech chůze je možné vyjít zpět na ulici Na Nábřeží, případně pokračovat pár set metrů dál a navštívit jednu z poboček Muzea Těšínska v Kotulově dřevěnce. Ta patří k nejstarším roubeným lidovým stavbám na Těšínsku. Více informací o ní si můžete přečíst zde.


Tok Lučiny je dlouhý 37 kilometrů, pramení v masivu Prašivé v Beskydech, do Ostravice se vlévá v Ostravě u Slezskoostravského hradu. Název řeka dostala až v roce 1956 podle nově vzniklé obce na břehu právě budované Žermanické přehrady, kterou řeka zásobuje.

 

luc--ina-6.jpg

 

luc--ina-6.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor, foto: Marek Síbrt