Rozhovor s ekologickým aktivistou Radkem Kubalou
V České republice existuje spousta ekologických organizací. Jejich záměrem by mělo být hájit a uskutečňovat veřejný zájem na zdravém prostředí pro život a na ochraně přírody. Některé z těchto organizací na sebe upozorňují tím, že lezou po chladicích věžích elektráren, snaží se blokovat těžbu uhlí a najdou se i tací, kteří se v boji o záchranu planety přilepí vteřinovým lepidlem k silnici.
Některé ekologické organizace, ale nechtějí jenom čistý vzduch, ale i „novou ekonomiku: ekologickou, sociální a demokratickou.” Mezi takové se řadí organizace re-set. Na stránkách této organizace se mimo jiné dozvíte, že „dnešní hospodářský model, založený na maximalizaci zisku a růstu za každou cenu, nám neslouží dobře. Místo aby zajišťoval všem důstojný život v možnostech naší planety, koncentruje bohatství v rukou hrstky privilegovaných a generuje čím dál propastnější sociální rozdíly. Ničí ekologické základy lidského života na Zemi a pleněním přírodních zdrojů dále prohlubuje nespravedlnost.”
Jedním z členů této organizace je i Radek Kubala. Věnuje se tématu klimatické spravedlnosti, nerůstové ekonomiky a spravedlivému přechodu na ekonomiku bez uhlíku. Jako novinář a ekologický aktivista dlouhodobě píše pro Deník Referendum a pracoval pro Greenpeace Slovensko.
Naše redakce požádala Radka Kubalu o rozhovor. Přinášíme ho v plném znění a bez úprav.
Plyn je pro vás ekology špinavé palivo. Chcete se snad vrátit do jeskyní, jak je často slyšet na internetových fórech? Čím by ekologové jako Vy chtěli vyrábět elektřinu a vytápět domovy.
Do jeskyní se určitě vrátit nechceme. Ostatně já ani vy jsme v jeskyni nikdy nežili. Co se týče výroby elektřiny a tepla, je nutné postupovat podle tří postupných kroků. V první řadě je potřeba hledat způsoby, jak omezit spotřebu energie. Položit si otázku, jestli potřebujeme vyrábět tolik spotřebičů a materiálů, které jako společnost produkujeme a spotřebováváme. A samozřejmě jako první se musí uskromnit bohatí, kteří spotřebovávají nejvíce.
Druhým krokem je pak zlepšení energetické efektivity. V České republice je největším zdrojem energie zateplování a renovace budov. Přidanou hodnotou pak je, že tento proces vytvoří velké množství zelených pracovních míst.
Třetím krokem je pak výroba elektřiny a tepla výhradně založená na obnovitelných zdrojích, případně s některými konvenčními zdroji využívanými jako zálohu například pro zimní měsíce. V našich podmínkách je samozřejmě klíčové vyřešit otázku (sezónní) akumulace, tedy jak zachytávat přebytky z období, kdy soláry a větrníky vyrábějí nejvíc. To je poslední klíčová otázka pro zvládnutí odchodu od fosilních paliv, který je nutný z důvodu klimatické krize.
Ideální by bylo, aby tyto obnovitelné zdroje patřily obcím, družstvům, komunitám nebo malým firmám. Aby na nich nevydělávaly podobně jako během solárního tunelu v roce 2013. Podobně jako v případě renovace budov i výroba obnovitelných zdrojů může poskytnout velké množství zelených pracovních míst, například i pro horníky končící v uhelném průmyslu. Na místě je pak, aby stát tato pracovní místa chránil před konkurenční levnou pracovní sílou z Asie.
Čím by jste nahradili uhlí a plyn tak, aby jsme si všichni mohli doma rozsvítit žárovku?
Připadá mi, že jsem na to odpověděl v předchozí otázce. Je jasné, že bez plynu a jádra se ještě nějaký čas neobejdeme. Nicméně nutné je právě nyní a v příštích letech co nejvíc investovat do obnovitelných zdrojů energie. Každý z nás si je vědomý, že ta situace není jednoduchá. Jednak se po celém světě objevují projevy klimatické krize, jako jsou sucha, lesní požáry, záplavy, hurikány nebo tornáda. Mladí lidé mají oprávněně strach o svojí budoucnost, když vědci z celého světa varují, že se vlivem spalování uhlí a plynu každým dnem blížíme víc kolapsu.
Na druhou stranu je naše ekonomika pořád závislá na fosilních palivech. Dnes už je jasné, že transformace a určitý odklon od fosilních paliv nastane, ať si to přejeme nebo ne. Můžu slíbit, že při transformaci energetiky budeme stát na straně lidí a ne bohatých. Reálně totiž v současnosti hrozí, že transformaci povedou uhlobaroni a majitelé energetických korporací. Lidi jako Zdeněk Bakala nebo Pavel Tykač, kteří roky vydělávali na práci horníků, ničení krajiny těžbou uhlí a vypouštěním skleníkových plynů. Oni na tom chtějí vydělat a našim společným zájmem je, aby transformace byla spravedlivá, tedy ve prospěch lidí. Zakonzervovat současný stav ale už nelze.
Ekologických organizací je u nás v republice velké množství. Téměř každá na svých stránkách „žebrá" o peníze. Proč se tedy nesjednotíte? Lidé by tak ušetřili peníze a o to vám snad taky jde.
Zaprvé bych nás neoznačil čistě za ekologickou organizaci, protože se věnujeme hlavně sociálním otázkám. Mimo jiné i sociálním aspektům odchodu od fosilních paliv nebo bytové krizi, kdy ve městech rapidně rostou nájmy a spousta lidí tak nedosáhne na kvalitní a důstojné bydlení. Ale budiž.
Ekologické i jiné organizace navzájem spolupracují na různých projektech. Nicméně ne vždy mají stejné zaměření, často se navzájem neshodnou na metodách prosazování svých cílů a někdy překáží i ega jednotlivých lidí. Ostatně vy tomu musíte rozumět nejlépe. Odbory jsou často podobně roztříštěné. Jinak si neumím vysvětlit, že zaměstnanci elektráren a horníci jsou pod zcela jinou odborovou asociací (ASO a ČMKOS). Vzhledem k debatám o konci uhlí, nedávalo by vám smysl se sjednotit a vyjednávat postup společně? Taky byste získali víc peněz, protože členské příspěvky by se nerozdělovaly mimo dvě asociace.
„Ve spolupráci s klimatickým hnutím vytváříme pozitivní vizi spravedlivé transformace pro regiony zasažené těžbou uhlí." Můžete to přeložit do srozumitelné formy? Co konkrétního jste například udělali pro horníky, kteří museli odejít z dolů?
Jak jsem již zmiňoval, transformace uhelných regionů a odklon od uhlí je realitou. Nám záleží na tom, aby peníze, které mají jít do uhelných regionů z Evropské unie, neskončily na účtech majitelů energetických firem někde na Kypru. Naopak je nutné, aby peníze zůstaly v regionech a udělalo se za ně něco smysluplného, co bude ku prospěchu lidem.
Snažíme se proto společně s lidma z Ústeckého kraje vytvářet vizi toho, kam by peníze z Evropské unie mohly jít, aby pomáhaly tam kde je potřeba. Lidi, kteří tento program v naší organizaci vedou, tak žijou v Ústí nad Labem, takže je i v jejich zájmu, aby peníze neshrábli miliardáři.
Podporujeme i všechny možné sociální programy pro končící horníky, od výsluhových příspěvků, přes rekvalifikace až po to, že jsme podporovali, aby peníze co stát nalil do OKD raději dal přímo horníkům. Mě osobně by hanba fackovala, kdybych si přál špatný život pro horníky. Pocházím z Havířova, kořeny máme v Karviné. Moje rodina celý život pracovala v tamním průmyslu, ve školství a zdravotnictví. Soused mých rodičů je bývalý horník, můj bývalý trenér florbalu taky. Celý Moravskoslezský kraj mám rád a záleží mi na jeho budoucnosti. Důležité je pochopit, že v současné situaci máme společné nepřátele.
Co jste vlastně pro republiku udělali a čím jste pro ní přínosem? Máte nějaké hmatatelné výsledky a nebo jen pěkná slova a vize?
Záleží, co považujete za hmatetelný výsledek. Prosadit politickou vizi, která může pomoct lidem zlepšit život, je taky důležitá věc. Ani v totmo případě žádný hmatetelný výsledek nemáme, protože jsme jako organizace na úplném začátku. Možná to neuslyšíte rádi, ale mnoho z nás se v minulosti angažovalo ve snaze prosadit co nejrychlejší konec uhlí, což vzhledem k vývoji situace lze označit za hmatatelný výsledek. Připomínám ale, že jsme vždycky usilovali, a nyní budeme ještě více usilovat o to, aby konec uhlí zaplatili majitelé energetických firem a bohatí spíše než lidé, kteří rubali uhlí, aby vydělali peníze pro své rodiny. Jestli myslíte hmatatelný výsledek ve smyslu postavení střechy, vypěstování jídla na zahradě nebo vyrobení nějaké užitečné věci, tak tomu se mnoho z nás věnuje ve svém volném čase.
Některé ekologické organizace blokují výstavbu silnic nebo jiných staveb, kvůli někdy malichernostem. Považujete to za normální? Stavby se stejně ve většině případů dokončí, ale pro lidi je zdržování často velmi nepříjemné.
Tohle my neděláme, takže je to spíš otázka na organizace, které to dělají.
Dle našeho názoru, každý člověk chce žít v čistém životním prostředí. Nezdá se Vám, že někdy zacházíte až do extrémů?
Do extrémů zachází spíš lidé jako Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský, když každý den vstávají s tím, že budou nadále vydělávat miliardy na byznysu, který ničí krajinu a navíc rozvrací celosvětové klima. Právě proto, že každý z nás chce žít v čistém životním prostředí, mít klidný život a budoucnost pro sebe i své děti je nutné se proti tomuhle extrému spojit a najít cestu, jak se zbavit fosilních paliv a zároveň udělat celou transformaci spravedlivou tak, aby na ní nevydělali miliardáři, ale aby i poslední horník končící v uhelném průmyslu měl zajištěný důstojný život. Nebo snad máte pocit, že to zajistí Bakala, Tykač nebo Křetínský?
Ekologický aktivista Radek Kubala
ivz
Foto: Radek Kubala