Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jan Sábel: Přístup vlády k záchraně Dolu Paskov jsme ocenili, majitele OKD však pochválit nemůžeme

5. 6. 2014

 

 

dsc_0957.jpgStát se dohodl se společností New World Resources (NWR) o pomoci na útlumu těžby černého uhlí v Dole Paskov. Těžba v dole bude pokračovat tři roky a vláda zaplatí 600 milionů korun na sociální programy horníků. Finální verze dohody je v souladu s verzí, kterou domluvil ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš (ANO 2011). Dohoda obsahuje takové mechanismy, které zajistí, že státní pomoc přijde výhradně horníkům, ne akcionářům. O problémech, kterými prochází zaměstnanci OKD a situaci v krizových regionech jsme hovořili s předsedou Odborového svazu PHGN Bc. Janem Sábelem.

 

 

Potěšila vás zpráva o záchraně pracovních míst na Dole Paskov?


Samozřejmě, že nás to potěšilo. Z různých návrhů na řešení, které v minulosti zazněly, je ten Babišův nejlepší. Vítáme, že horníci mají na další tři roky zajištěnou práci a budou vydělávat peníze na zabezpečení svých rodin. Je to dobrá zpráva i pro státní pokladnu a daňové poplatníky. Stát díky tomu ušetří jeden a půl miliardy korun ročně. Kdyby totiž horníci přišli o zaměstnání, museli by na úřadu práce požádat o podporu v nezaměstnanosti a dostávali by i sociální dávky. Jeden nezaměstnaný stojí daňové poplatníky 250 000 korun ročně. Když to vynásobíme počtem nezaměstnaných v důsledku případného uzavření Dolu Paskov, dostaneme se k sumě 1,5 miliardy korun ročně. Záchrana Paskova je i dobrou zprávou pro podnikatele a živnostníky v Moravskoslezském kraji, protože nedojde k dalšímu snížení kupní síly obyvatelstva.

 


Problém Dolu Paskov pomohl vyřešit stát. Jak by se k tomu měli postavit majitelé OKD?


Pomocnou ruku by v prvé řadě měli podat majitelé těžební společnosti. Kromě OKD zprivatizovali i 40 tisíc hornických bytů v hodnotě kolem 30 miliard korun. Proto by měli přistupovat k potřebám OKD i celého regionu citlivěji a solidárněji. Oni však nedodrželi slib, že byty OKD nabídnou k odkoupení za nízkou cenu nájemníkům. Místo toho je z OKD vyvedly a nyní je chtějí prodávat za několikanásobek původní ceny, a ten si nájemníci nemohou dovolit zaplatit. Když se dařilo, majitelé vytěžili z OKD zisk v mnoha desítkách miliard korun. Měli tedy myslet i na časy zlé a ze zisku vytvořit dostatečné finanční rezervy. Bakala však chce doly rovnou zavírat.

 

Jaké jsou další výhledy OKD i Dolu Paskov?


Podle analytiků by už cena koksovatelného uhlí neměla klesat, protože je na historickém minimu. Za tři roky se může ekonomická a energetická situace v Evropě natolik změnit, že bude opět velká poptávka po energetickém i koksovatelném uhlí. Cena uhlí by potom šla nahoru a v tom případě by se na Paskově mohlo těžit dál nejkvalitnější koksovatelné uhlí v Česku.


Jaké poznatky jste si přinesl z posledního jednání tripartity?


Na tripartitě jsem mimo jiného navrhnul, aby těžební společnost OKD přednostně využívala k práci namísto agenturních vlastní kmenové zaměstnance, a to i z bývalých dceřiných firem, jako je například VOKD Ostrava. Vedení OKD však jde opačnou cestou a k těžbě si najímá razící kolektivy z Polska. Mnozí polští zaměstnanci už pobírají doma důchod. Horníci v Polsku totiž odcházejí do starobního důchodu dříve. V OKD si tak mohou přivydělávat k důchodu slušné peníze. Vedení OKD si farizejsky stěžuje, že nemá dostatek práce pro své kmenové zaměstnance.


Skutečně je málo lidí pro práci v dolech?


Kmenové zaměstnance by si firma měla vychovávat ve vlastních učilištích. Místo toho se OKD vymlouvá, že Poláky najímá právě proto, že u nás je nouze o kvalifikované horníky. Když jsem před lety byl předsedou Koordinačního odborového orgánu OKD, tak jsem na to vedení upozorňoval. Byl jsem ale hrubě odbyt personálním ředitelem, že na vrátnici čeká fronta lidí, na které stačí jen mávnout, tak proč se vracet k učilištím. Dnes máme nedostatek kvalifikovaných techniků a razičů a firma to řeší najímáním pracovníků z Polska. Dnes jich v OKD pracuje kolem 3000. Kdyby místo nich pracovali domácí zaměstnanci, vydělával by stát půl miliardy korun ročně na odvodech na sociální a zdravotní pojištění, na daních z příjmu, v regionu by byla vyšší kupní síla. Polští horníci však vyvážejí své výdělky domů a v regionu nezůstane nic. Odbory proto po právu viní vedení OKD z nezodpovědné personální politiky.


O čem jste dál jednali na tripartitě?


Se zástupci vlády jsme jednali o potřebě specifického přístupu ke krizovým regionům, konkrétně k Moravskoslezskému a Ústeckému kraji. Pokud nebudou přijata rychlá řešení, může se nezaměstnanost dostat na úroveň z počátku devadesátých let, kdy v Ostravě byla nezaměstnanost 16 procent a v Karviné 22 procent. V dnešních poměrech by to byla katastrofa netušených rozměrů. Vláda musí připravit sociální a hospodářské programy, musí dostat do těchto regionů investory. V této souvislosti je třeba využít k podnikání i opuštěných budov zavřených dolů a nenechat je zbytečně chátrat.


Energetickou politiku státu jste na tripartitě neprobírali?


S vládou a zaměstnavateli jsme jednali i o energetické politice státu. Žádali jsme vládu, aby předložila energetickou koncepci přizpůsobenou dnešním potřebám země. Dostavbu Temelína vláda pozastavila, protože odmítla ČEZu garantovat ceny elektrické energie. Ale do budoucna se s dostavbou dvou bloků pro Temelín a Dukovany počítá. Chceme po vládě, aby na další tripartitě předložila návrh, jak bude v budoucnu zabezpečovat výrobu elektrické energie a tepla pro firmy a domácnosti. Se zaměstnavateli jsme se shodli, že tendence dsc_0871.jpgEvropské unie ke zvyšování procenta obnovitelných zdrojů z energetického koláče jsou fantasmagorií. Když připočteme nehorázně vysoké emisní poplatky ordinované průmyslovým firmám, hrozí, že dojde ke ztrátě konkurenceschopnosti průmyslu v EU a tím pádem ke krachům firem a dalšímu růstu již tak vysoké nezaměstnanosti. A to nesmíme připustit. Každý členský stát by měl mít možnost přizpůsobit energetickou politiku svým možnostem a hlavně potřebám. Energetickou politiku nelze diktovat od úřednického stolu v Bruselu. Naši zaměstnavatelé na tripartitě konečně bouchli do stolu a rezolutně odmítli nesmyslné emisní kvóty EU.
Bez povšimnutí médií prošla zpráva, že ministryně Michaela Marksová fárala na Dole Lazy.
Na tripartitě jsem poděkoval premiérovi Sobotkovi a ministrovi Mládkovi, že konečně se vláda začala zabývat krizovou situací v uvedených regionech a že také do těchto regionů politici jezdí a zúčastňují se například jednání krizového štábu Moravskoslezského kraje, který vede vládní zmocněnec Jiří Ciencala. Poděkoval jsem i paní ministryni Marksové, že přijala pozvání odborů a sfárala do Dolu Lazy. Na vlastní oči se přesvědčila, v jakých podmínkách pracují hlubinní horníci. V tomto smyslu projevila větší odvahu než její předchůdce ministr Drábek, který měl strach a jako jediný z ministrů práce nefáral. Ministryně se rovněž mohla přesvědčit o personální politice OKD v praxi. Na Dole Lazy totiž pracují pouze polské kolektivy.


Jak by se dalo konkrétně pomoct krizovým regionům?


Na tripartitě jsem navrhnul, že vhodným řešením krizové situace v uvedených regionech by byla i možnost předčasných odchodů do starobních důchodů pro zaměstnance vykonávající rizikové profese, jako jsou horníci, hutníci a další. Státní pokladnu by to jistě vyšlo levněji, než vysoká nezaměstnanost. Jsem rád, že paní ministryně Marksová naše argumenty akceptovala. Nezapomněl jsem ani na zaměstnávání mladých lidí ve věku od 25 do 30 let, a to i za cenu restrikcí a tvrdších opatření. Je nutné mladým lidem zabezpečit práci, aby si osvojili pracovní návyky. Skutečnost, že mladí lidé po škole nemohou sehnat práci, je alarmující. A věkovým skupinám 55+ by se měl umožnit již zmíněný předčasný důchod. To by bylo účinné řešení, které by krizovým regionům rozhodně pomohlo.


V Luhačovicích se konal sněm odborového svazu. O čem jste jednali?


Především o našich prioritách, kterými jsou předčasné důchody pro rizikové profese, zaměstnanost v krizových regionech, územní limity v Ústeckém kraji, energetická koncepce a zvyšování minimální a reálné mzdy. Není možné, aby se rozrůstala skupina lidí, takzvaných pracujících chudých. To je lidí, kteří sice mají práci, ale za mzdu neuživí sebe ani své rodiny a musejí proto vykonávat několik zaměstnání, aby se vůbec uživili. Na sněmu jsme rovněž zhodnotili uplynulou činnost rady svazu. Tím, že jsme například snížili na maximum počty zaměstnanců svazu, dosáhli jsme úspory. Finance šetříme i v ostatních oblastech. Například účastí na bipartitních programech. Letošní bipartitní dialog je zaměřen na důchody a na to, aby se lidé ve zdraví těch důchodů dožili a mohli si jich užít. Druhá fáze bipartitního dialogu bude o energetické koncepci státu, surovinové politice a horním zákonu. Pochopitelně jednáme i o bezpečnosti práce a činnosti našich svazových inspektorů na všech úrovních. Myslím si, že se ani v této oblasti nemáme za co stydět, i když je stále co zlepšovat. Nejde nám totiž jen o snižování počtu pracovních úrazů. Důrazně se stavíme proti záměru OKD zvýšit pracovní směny hlubinných horníků z osmi na deset hodin. Zdraví horníků je už tak ohroženo rizikovostí práce a nemocemi z povolání. I proto se dožívají nižšího věku, než ostatní populace. Proto považujeme záměr zavést desetihodinové pracovní směny za nehoráznost, chce snad OKD opět zavádět robotu? Mzdy horníků se pohybují pouze kolem 30 tisíc korun měsíčně a naprosto neodpovídají vynaložené dřině a riziku, které horníci každý den v dole podstupují. Přesto jim mnozí jejich výdělky závidí. Tak ať zkusí za ty peníze každý den riskovat zdraví a životy, navíc s výhledem na kratší věk dožití. Veřejnost totiž ani neví, že většina horníků si své těžce vydřené důchody ani neužije.


 

autor: Petr Kolev

foto: (vs)

rozhovor vyšel v časopise Horník-geolog-naftař číslo 5