Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co OS PHGN dělá a dělal pro hornické důchody?

 

 

Nelze nereagovat na invektivy ze strany některých subjektů stojících mimo činnost Odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu (dále jen „svaz“) v rámci OKD, spočívající v tvrzení, že svaz nic nedělal a nedělá pro hornické důchody.


JUDr. Antonín Těšík se osobně účastnil v podstatě všech zásadních jednání svazu s politickými a státními orgány od poloviny roku 1990 a je tedy svým způsobem pamětníkem úpravy hornických sociálních a důchodových záležitostí. Z jeho zprávy uvádíme:


Činnost svazu k hornickým důchodům je jednou ze základních priorit svazu. Jde o činnost dlouhodobou a soustavnou, která také byla pravidelně dokumentována ve svazovém materiálu „PRIORITY SVAZU“ pro jednání orgánů svazu, počínaje radou svazu a konče sjezdem svazu a zejména pro hornickou veřejnost prostřednictvím členů a delegátů orgánů svazu a členských a základních odborových organizací.


Podrobnější chronologický přehled činnosti svazu spočívající v jednání s politickými stranami, poslanci, senátory a státními strukturami, stejně jako s odborníky na zdravotní péči či sociální záležitosti, by zabralo několik vydání těchto novin. Omezím se tak na stručný přehled zásadních výsledků snah svazu v této oblasti.


V roce 1990 byla z podnětu svazu po obtížných jednáních přijata zásadní právní úprava umožňující odchod značného množství horníků, vykonávajících práci v hlubinných dolech dlouho přes stanovený hygienický limit, do starobního důchodu při dosažení věku 50 let. Přijetí nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům (dále jen „nařízení vlády č. 557“) znamenalo významný mezník v důchodových nárocích horníků. 
V souvislosti s přijetím zákona č. 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení (proti této úpravě svaz uspořádal mnohatisícovou demonstraci v Praze), se podařilo prosadit alespoň zmírnění nepříznivé úpravy nároků na starobní důchod pro horníky tak, že ti, kteří do 31. prosince 1992 odpracovali v kategorii potřebný počet roků, mají zachován nárok na důchodový věk 55 roků a pokud do uvedeného data stanovenou dobu v kategorii neodpracovali plně, avšak odpracovali zde nejméně 11 (7,5 uran) roků, důchodový věk se poměrně snižuje (54 až 59 let). Podmínkou vzniku nároku na tento starobní důchod však je, že zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo ke dni 31. prosince 1992. Pro oba nároky platí, že musí být splněny i další stanovené podmínky, zejména dosažení potřebné doby důchodového pojištění (25 let a dále navýšené podle stávajícího zákona o důchodovém pojištění).


Při přijetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který zásadně změnil nároky na důchody včetně jejich výpočtu, se svazu podařilo prosadit řadu ustanovení ochraňujících důchodové nároky horníků.


Podařilo se zachovat speciální úpravu z nařízení vlády č. 557 s tím, že u horníků uranových dolů došlo z podnětu svazu ke změně, která umožnila vznik nároku další velké skupině horníků, kteří z uranu odešli z důvodů nesouvisejících s NPE, a podařilo se i prosadit prodloužení původně omezené doby nutné k dosažení důchodového věku 50 let z 31. prosince 2000 na 31. prosinec 2005 a později až na konec roku 2010 (§76), což zajistilo tento nárok všem, kteří podmínky splnili. 
Rovněž se podařilo zachovat nároky z kategorií při splnění stanovených podmínek do 31. prosince 1992, včetně následného postupného prodloužení účinnosti úpravy do stávajícího 31. prosince 2018 (§ 74), když v současné době platí příslib dále prodloužit tuto dobu tak, aby pokryla všechny horníky splňující ostatní podmínky vzniku nároku, zejména poměrného zkrácení odpracované doby v kategorii.


Při zcela nové úpravě invalidity se svazu podařilo prosadit úpravu ochraňující poživatele „stavovského invalidního důchodu“, který nová úprava již neobsahuje. Tento plný invalidní důchod přiznaný před 1. lednem 1996 pro invaliditu způsobenou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pro který jeho poživatel mohl vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, lze odejmout jen při splnění podmínek podle původních předpisů, pokud jeho poživatel dosáhl ke dni 31. prosince 1995 aspoň věku o deset let nižšího, než je jeho důchodový věk (u „hornického důchodu“ 50, 55 let, včetně předčasného důchodu). Tím byla zaručena ochrana poživatelů těchto důchodů - bývalých horníků teoreticky od 40, 45 let a v případě předčasného důchodu dokonce od 37, 42 let.


Po přijetí nové úpravy se ke konci 90 let se projevil problém zaostávání výše hornických důchodů oproti obecným v souvislosti se způsobem výpočtu i účinkem valorizací. Svaz inicioval jednání o řešení problému změnou pravidel výpočtu hornických důchodů. Po mnoha složitých jednáních se podařilo vyřešit problém částečně, alespoň pro poživatele starobního důchodu podle nařízení vlády č. 557, kde se rozdíl projevoval nejtíživěji, a to přijetím zákona č. 188/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ze dne 23. května 2001. Na základě této úpravy, v důsledku změny způsob výpočtu, se starobní důchod z nařízení vlády č. 557 mohl od 1. července 2001 zvýšit až o částku cca 3 500 Kč. O nové právní úpravě byla hornická veřejnost informována svazovým tiskem a zejména na setkáních organizovaných svazem ve všech hornických regionech.


Svaz však pokračoval dále v úsilí přijatou úpravu rozšířit i na všechny ostatní typy hornických důchodů.


Pokračovala úporná jednání, zejména o způsobu řešení. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) požadavky na legislativní úpravu odmítalo, bylo ochotno problém řešit pouze formou odstranění tvrdosti zákona. Do konce dubna 2004 tak bylo uplatněno skoro 5 500 žádostí, z nichž v polovině případů byl důchod upraven. V průběhu roku 2005 ministr svým příkazem možnosti pro tento způsob řešení ještě podstatně rozšířil. Svaz však důrazně trval na řešení formou změny zákona. Snaha svazu byla plně završena až v roce 2006, kdy byl přijat, přes odpor senátu (pravicového) a prezidenta (V. Klause) zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, který v části padesáté osmé obsahuje změnu zákona o důchodovém pojištění, účinnou od 1. července 2006. Tato změna zabezpečila právní nárok všem poživatelům hornických důchodů přiznaných po 31. prosinci 1995 ode dne její účinnosti (či pozdějšího přiznání důchodu) stejnou úpravu výpočtu jako u důchodů podle nařízení vlády č. 557, tedy zvýšení důchodu o částku cca 3 500 Kč.


Uvedený zákon však vyřešil i další požadavek svazu, upravit některé důchodové záležitosti uranových horníků, kdy nárok na starobní důchod se sníženým důchodovým věkem (50, 55 let), dosud vyplývající z jiných aktů vlády, byl upraven zákonem, s rozšířením i pro bývalé zaměstnance úpraven uranové rudy, pokud byli vystaveni stejným rizikovým podmínkám jako hlubinní horníci uranových dolů.


Nová úprava byla projednána svazovou Sociálně zdravotní komisí s podrobným výkladem spoluautora předlohy z MPSV a odborníka z ČSSZ v Praze. Následně, v průběhu června až srpna 2006, proběhly v jednotlivých hornických regionech semináře organizované svazem k podrobnému vysvětlení zákona. Vedle výkladu zákona se semináře zaměřily i na způsob uplatnění žádostí o zvýšení hornických důchodů přiznaných od 1. ledna 1996 do účinnosti zákona, když pro tyto účely svaz připravil i příslušné vzory žádostí.


Souběžně s uplatňovanými požadavky svazu na řešení příznivějšího výpočtu hornických důchodů svaz požadoval řešení stejně významné priority, a to stanovení důchodového věku horníků, zejména s ohledem na skutečnost, že stále se zvyšující věková hranice původně stanovená (60 let) se stále pravidelně zvyšuje (bez omezení) podle ročníku narození pojištěnce, což je pro horníky naprosto diskriminující a nepřijatelné.


Požadavek na úpravu důchodového věku horníků svaz uplatňoval již od zrušení kategorií v roce 1992, s poukazem na nesplněný slib tehdejší vlády, že prodloužení důchodového věku horníků z 55 na 60 let, bude kompenzováno zaměstnaneckým penzijním připojištěním s povinnou účastí zaměstnavatelů, z jehož prostředků budou moci horníci čerpat adekvátní prostředky při předčasném odchodu do starobního důchodu. Pro svůj požadavek však svaz po řadu let nenalezl potřebnou politickou podporu. Potřebný prostor pro řešení požadavku se vytvořil v souvislosti s přípravou důchodové reformy v roce 2008. Svaz prosadil zřízení „Pracovní komise zřízené k řešení hornické důchodové problematiky“ na MPSV a v rámci této komise zformuloval požadavek k řešení důchodového věku horníků jak těch, kteří nastoupili do zaměstnání v hornictví za trvání pracovních kategorií, tak těch, kteří do něho nastoupili po jejich zrušení.


Požadavek na řešení důchodového věku horníků, kteří nastoupili do zaměstnání v hornictví (bývalá IAA pracovní kategorie) do 31. prosince 1992, tedy za trvání pracovních kategorií a nesplnili zcela podmínky pro vznik nároku na starobní důchod podle původních předpisů a pokračovali (nebo znovu nastoupili) v (do) zaměstnání v hornictví i po jejich zrušení (počínaje 1. lednem 1993), byl po mnoha jednáních na různé úrovni, politické i pracovní, plně akceptován. Právní rámec byl vytvořen zákonem č. 108/2009 Sb., o jednorázové peněžní částce nahrazující příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu a o změně některých zákonů, ze dne 26. března 2009. Na základě nového zmocňovacího ustanovení v zákoně o důchodovém pojištění dne 5. října 2009 přijala vláda nařízení o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, které bylo dne 20. října 2009 vyhlášeno ve Sbírce zákonů, částce 116 pod číslem 363/2009 Sb. Tato úprava se vztahuje na osoby, které vykonávaly před 1. lednem 1993 zaměstnání v hornictví), odpracovaly před 1. lednem 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 300 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 2 200 směn, nebo, pokud výkon zaměstnání v hornictví skončily z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, odpracovaly před 1. lednem 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3 081 směn, popřípadě, jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 1 981 směn (počet těchto odpracovaných směn za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hornictví se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru; za dobu po 31. prosinci 1992 se za odpracovanou směnu považuje každá směna, v níž bylo takové zaměstnání vykonáváno po převážnou část) a nesplnily podmínky uvedené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, pro stanovení důchodového věku 55 let. Při splnění těchto podmínek činí důchodový věk o 5 let méně, než činí důchodový věk podle obecných předpisů. Pokud však taková osoba splnila podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 174 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995 (odpracovala v zaměstnání v hornictví více než 11 let (7,5 let v uranu) ale méně než 15 let (10 let v uranu) a zaměstnání trvalo k uvedenému dni, důchodový věk činí 55 let a 6 měsíců. Výpočet tohoto nového typu starobního (hornického) důchodu je stejný, tedy příznivější, jako u všech hornických důchodů. Účinnost nařízení vlády není nijak časově omezena.


Následně bylo svazem uvedené nařízení vlády projednáno Grémiem právníků, Sociálně zdravotní komisí, při opětovném využití odborníků MPSV a ČSSZ. Svaz vydal Komentované nařízení vlády a zorganizoval semináře ve všech hornických regionech tak, aby hornická veřejnost byla podrobně informována. 
Požadavkem svazu na úpravu (snížení) důchodového věku horníků, kteří nastoupili do zaměstnání v hornictví po zrušení kategorií (počínaje 1. lednem 1993) se průběžně zabývala zmíněná pracovní komise MPSV, při příslibu řešení, pokud srovnávací studie o zdravotním stavu horníků a obecné populace prokáže důvodnost požadavku. Další postup při přípravě studie se však zastavil v souvislosti s možností získání příslušných údajů při problému s ochranou osobních údajů.
V rámci legislativního řešení důchodové reformy v průběhu roku 2011 uplatnil svaz opětovně požadavek s tím, že by v rámci I. pilíře (státní, průběžný) mohl být upraven předčasný odchod do důchodu po určité době výkonu zaměstnání v hornictví, s kompenzací z III. pilíře (doplňkové penzijní spoření), když stávající penzijní připojištění bude doplněno novým typem s podstatně zvýšenou účastí zaměstnavatele. Politickou podporu svaz opětovně nezískal, nicméně princip řešení byl využit pro následné zákonné řešení tzv. předdůchodu, kdy od 1. ledna 2013 lze nově předčasně odejít do starobního důchodu, bez toho, že by následně starobní důchod byl zkrácen. V době předdůchodu budou náležet dávky z vlastních úspor uložených ve třetím důchodovém pilíři. Pokud bude chtít odejít do předdůchodu, musí mít každý měsíc v předdůchodu minimálně třetinu průměrné mzdy - v roce 2013 se jedná o částku 7.354 Kč. Odejít do předdůchodu bude moci už 5 let před dosažením důchodového věku, předdůchod musí trvat minimálně 2 roky. Při odchodu do předdůchodu o dva roky bude muset mít našetřeno alespoň 176.500 Kč. Při odchodu o pět let to bude minimálně 441.240 Kč. Tyto peníze bude muset mít naspořeny v reformovaném třetím důchodovém pilíři (do konce roku 2012 šlo o běžné penzijní připojištění).


Bez ohledu na tuto novou právní úpravu svaz na svém požadavku řešit důchodový věk současných horníků v rámci I. pilíře dále trvá. 
Svaz se však průběžně zabýval i aktivní pomocí bývalým horníkům při využívání institutu odstranění tvrdosti v sociálním zabezpečení, tedy v případech, kdy nabyla splněna některá podmínka nutná pro přiznání důchodu. Vedle osobní pomoci v individuálních případech, vyjednal svaz i obecná řešení k odstranění tvrdosti s následným přiznáním starobního důchodu, pro příklad, v roce 1994 pro skupinu cca 40 bývalých zaměstnanců úpraven uranu, v letech 2006 a 2008 pro bývalé horníky, kteří nemohli splnit stanovené podmínky z kvalifikovaných důvodů.
Svaz se průběžně zabýval i sociálními záležitostmi, zejména čelil stálým tlaků v podstatě každé vlády, zrušit speciální hornické předpisy. V případě zákonů č.62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků, zákona č.98/1987 Sb., o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění zákona č.160/1989 Sb., nařízení vlády ČSSR č.67/1983 Sb., kterým se provádí zákon o věrnostním přídavku horníků, se podařilo tuto úpravu zachovat, což se však nepodařilo u vyhlášky č.19/1991 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví dlouhodobě nezpůsobilých k dosavadní práci, která byla v roce 2003 zrušena. Následné kroky svazu, včetně ústavní stížnosti ke zvratu nevedly. Nicméně, při projednávání návrhů nového zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.), se svazu podařilo do úpravy převedení na jinou práci (§ 41 odst. 1 písm. b)), výpovědi dané zaměstnavatelem (§ 52 písm. d)), odstupného (§67 odst. 2) a mzdy nebo platu při výkonu jiné práce (§ 139 odst. 1 písm. a)) zahrnout i podstatné nároky ze zrušené vyhlášky, a to nárok na odstupné ve výši 12 ti násobku průměrného výdělku u výpovědi, či nároku na doplatek do průměrného výdělku při převedení na jinou práci. Navíc tato stávající úprava přísluší pro všechny zaměstnance.


Co uvést závěrem? Na otázku položenou v titulku mohou odpovědět pouze ti, pro které je činnost svazu určena, tedy jeho členské organizace, ale zejména jejich členská základna. 
Za každou z předchozích vět se skrývá ohromné množství práce, stovky hodin jednání funkcionářů i zaměstnanců svazu jak v rovině politické tak odborné, referentské. Mnohdy se jednalo o velmi citlivé záležitosti, svaz vždy v tomto směru ctil zásadu – méně mluvit, více dělat. Pro organizační struktury svazu (rada, sněm, sjezd, členské organizace), a prostřednictvím nich i hornickou veřejnost, byl, jak bylo uvedeno na počátku, zpracováván materiál PRIORITY SVAZU, kde byly zachyceny podrobnosti všech těchto činností svazu.

Činnost hornického svazu však neskončila červnem 2013 a pokračovala dalšími jednáními a akcemi. Níže je uveden jejich výčet:


- 17. září demonstrace v Ostravě za zachování pracovních míst a slušnou mzdu včetně hornických důchodů,
- 4. března 2014 - jednání OS PHGN s ministryní Michaelou Tominovou, Bohuslavem Sobotkou a Janem Mládkem - úprava nařízení vlády a odchody "těžkých profesí" do důchodu,
- 6. a 13. března 2014 - nejprve se uskutečnilo jednání na Dole Lazy s ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem za přítomnosti ředitelů OKD, a.s., hejtmana moravskoslezského kraje a zástupců Sdružení hornických odborů. O týden později se sešli zástupci Sdružení hornických odborů s předsedou vlády Bohuslavem Sobotkou v prostorách hejtmanství v Ostravě,
- 18. července 2014 - uskutečnilo se jednání na základě písemné žádosti hornických odborů jednání s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) a ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem (ČSSD).
- 30. července 2014 - proběhlo v Praze jednání s ministrem financí Andrejem Babišem. Za stranu odborů byl přítomen Jan Sábel, předseda OS PHGN, Jaromír Franta, místopředseda OS PHGN, a Jaromír Pytlík, místopředseda OS PHGN, předseda SHO a Mgr. Markéta Marinková, právník OS PHGN,
- 12. listopadu 2014 - předseda Jan Sábel odeslal dopis ministru Andreji Babišovi k řešení hornických důchodů,
- 29. ledna 2015 - demonstrace v Praze - limity těžby a hornické důchody,
- 19. února 2015 - jednání na Paskově s poslankyní Pavlínou Nytrovou, po jednání s poslankyní odjel předseda SHO na setkání s místopředsedou vlády Pavlem Bělobrádkem na Důl Lazy k hornickým důchodům,
- 6. března 2015 - jednání s ministrem Janem Mládkem na Darkově - důchody a OKD,
- 17. března 2015 - jednání s ministrem Andrejem Babišem k hornickým důchodům, 
- 18. března 2015 - jednání a fárání s vedením ČMKOS - situace OKD a důchody.

 

 

 

 

 

autor: redakce ZB

článem vyšel v časopise Zdař bůh číslo 6/2015

26. 3. 2015