Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejvyšší prioritou odborů je, aby lidé měli práci a stálý příjem, říká předseda SHO OKD Jaromír Pytlík

13. 10. 2016

 

 

pytli--k.jpg

Důlní společnost OKD se dostala do existenčních potíží kvůli klesajícím cenám uhlí, své předluženosti a nezodpovědnému až kořistnickému hospodaření bývalých majitelů, společnosti NWR v čele se smutně proslulým Zdeňkem Bakalou. OKD na sebe sama podala insolvenci. Soudu se zatím přihlásilo přes 170 věřitelů a ohlásili pohledávky dohromady za víc než 11 miliard korun. Největší pohledávky přihlásila londýnská Citibank, která je agentem držitelů dluhopisů. Insolvenční správce ale jejich pohledávku zamítnul. Spekuluje se o datu, kdy dojde k uzavření Dolu Paskov. Čeká se na restrukturalizační plán, který by mělo předložit vedení OKD. O posledním vývoji v důlní společnosti jsme hovořili s předsedou Sdružení hornických odborů OKD Ing. Jaromírem Pytlíkem.

 

 

Již Napoleon říkal, že situace na bojišti se mění každým okamžikem. Platí toto přirovnání i pro OKD? 

Myslím, že ano, i když v současné době evidujeme mezi zaměstnanci rela­tivní klid. OKD totiž dostala od státu půjčku 700 milionů korun, díky níž OKD má peníze na mzdy zaměstnanců a na nejnutnější provoz. Doufáme, že tento stav vydrží několik dalších měsíců. A mám i další pozitivní zprávy. Insol­venční správce neuznal dvě pohledávky největšího věřitele OKD, kterou je Citi­bank, dohromady za více než deset mili­ard korun. Je dobré, že oprávněných dluhů je daleko méně, než se zpočátku počítalo, a že jejich vymáhání bude mít lepší průběh.

 

Dobrých zpráv ve zlých časech není nikdy dost, máte ještě nějaké?

Cena uhlí šla výrazně nahoru. Ještě nedávno se analytici předháněli v prognózách o tom, jak rychlá bude smrt uhlí. Komoditní burza ale hlásí, že cena horniny je opět na vzestupu a její růst může pokračovat. Cenu uhlí šroubuje směrem nahoru rostoucí poptávka v Číně. Druhá největší ekonomika světa totiž kompenzuje slabší domácí těžbu navýšením dovozu. Evropské ceny uhlí tak reagovaly nejprudším růstem za posledních 18 měsíců. Metrák uhlí se na burze obchoduje za asi 70 dolarů. Doufáme, že se nejedná o krátkodobý jev, ale že ceny dál porostou. To by mohlo přispět k tomu, aby OKD mohla dál těžit uhlí.

 

Vedení by mělo předložit reorganizační plán OKD. Zatím se tak nestalo, a to je možná příčinou nervozity mezi zaměstnanci. Souhlasíte?

Těžební společnost OKD zatím nepředložila konsolidační plán, ve kterém se má jasně vyjádřit k budoucnosti a dalšímu směřování firmy. Vedení má ale na jeho předložení 120 dní. Bylo nám sděleno, že termín bude dodržen. Uvidíme. Zatím o záměrech a podobě reorganizace nic nevíme. Ale už teď se s jistotou počítá s útlumem Dolu Paskov. O dalším osudu dolu ještě není rozhodnuto, a to rozhodně prohlubuje nervozitu mezi lidmi, kteří v této nejistotě pracují již třetím rokem. Na Paskově registrujeme obrovskou absenci, hlavně nemocenské. To má dopad na úpravnách uhlí, protože výše těžby šla podstatně dolů. Například jeden den v úpravně na prádle perou uhlí a čtyři dny se potom uklízí, protože není co prát.

 

Generální ředitel OKD Dale Ekmark nedávno, zřejmě v souvislosti s Paskovem, navrhnul revizi sociálního programu a platné kolektivní smlouvy. S tím hornické odbory asi nebudou souhlasit, že?

Samozřejmě, že návrh ředitele Ekmarka je pro nás nepřijatelný. V průběhu kolektivního vyjednávání vedení OKD stále dokola opakovalo, že sociální program nelze zařadit do kolektivní smlouvy, že je třeba na náročnější závazky vytvářet finanční rezervy. My jsme to nedovolili a dnes se ptáme, kde jsou ty slibované rezervy, ze kterých by se hradilo odstupné pro propouštěné zaměstnance. Kolektivní smlouva je tady od toho, aby nejen v těžkých časech ochránila zaměstnance před zvůlí majitelů a managementu. Pro odbory je nepřijatelné, aby v dobách zlých, které nyní prožíváme, vedení a majitelé zasahovali do platné kolektivní smlouvy. Místo toho by management v čele s generálním ředitelem měl zjistit, kam se poděly peníze určené na sociální program. Je výmluvné, že stávající představenstvo dosud nepodalo trestní oznámení na bývalé majitele OKD, kteří současnou krizi zavinili. Stále čekáme, že tak učiní. V opačném případě to vyvolá ještě větší nedůvěru zaměstnanců v dobré úmysly nynějšího managementu. Na sociální program si sahat nedáme, protože zaručuje horníkům kromě jiného navýšení odstupného podle odpracovaných let. Ti, co mají 16 a více odpracovaných let v OKD, mají nárok až na dvanáctinásobek platu.

 

Měl by případný konec OKD dopady i na další pracovníky v regionu?

Přímo katastrofální. Insolvence OKD totiž ohrožuje minimálně 6000 pracovních míst ve firmách, které těžební společnosti dodávají zboží nebo služby. Těchto firem je 650, asi třetina z nich je na OKD zcela závislá. Dodavatelské firmy mají za OKD pohledávky dohromady za 1,8 až dvě miliardy korun.

 

Pod tlakem a ve stresu pracují nejen zaměstnanci OKD. Odboroví funkcionáři denně jednají s lidmi a vysvětlují, co se vlastně děje a hlavně, co se ještě bude dít.

Problém tkví v tom, že my jsme hlavně pod tlakem zaměstnavatele. Jeho taktikou je obrátit pozornost úplně jinam. Vedení nás kritizuje za to, jak se vyjadřujeme na veřejnosti a do médií. To se nám hrubě nelíbí a ptali jsme se jich, proč obviňují nás a ne skutečné viníky, kteří zavinili krizi OKD. My jednáme přímočaře a nazýváme věci pravými jmény. Kritizovali jsme řadu nedostatků. Například, proč v situaci, kdy nejsou peníze ani 1na výplaty pro zaměstnance, jsou v OKD stále zbytečné funkce, mezi něž řadíme i generálního ředitele. Zatím jsme žádné racionální změny ve struktuře managementu nezaznamenali, ale naopak registrujeme pokusy sáhnout na sociální program. Podobné nápady by mohly být onou poslední kapkou, kterou by přetekl pohár trpělivosti horníků.

 

K nějakým změnám přece jen došlo, když vláda rozhodla dosadit do vedení OKD své lidi. Jak to hodnotíte?

Stát, konkrétně ministerstva financí a průmyslu, se rozhodla dosadit do OKD vlastního finančního i provozního ředitele. Odbory to vítají. Je to správný tah, pokud má být spolupráce se státem dlouhodobá. Je v pořádku, když stát chce ohlídat nakládání se získaným úvěrem 700 milionů korun. A navíc tyto posty budou důležité i při plánovaném postupném útlumu těžby. V rámci smlouvy o půjčce státu si uvedená ministerstva dala požadavky na jedno místo v představenstvu, dozorčí radě a finančním odboru. Místa zatím neobsadila. Očekáváme, že se tak stane až po volbách, to je po 7. říjnu. Jsme rádi, že se nám podařilo přesvědčit vládu, že fungování OKD je nyní závislé na pomoci státu, bez státu to nepůjde, i kdyby firmu vlastnil kdokoli. Důležité je teď zajistit pro lidi zaměstnání a výplaty.

 

Jak horníci přijali zprávu, že se Odborovému svazu PHGN podařilo po mnohaletém úsilí dotáhnout do zdárného konce předčasné důchody pro hlubinné horníky?

Prosazení zákona, podle něhož horníci z hlubinných dolů budou moci odcházet do starobního důchodu o sedm let dříve než ostatní pracovníci, tedy zhruba v 56 letech, je pro odbory velkým vítězstvím. Samozřejmě, že se horníkům, zejména za stávající situace, ulevilo. Od roku 1992 neměli v tomto směru žádné výhody a nyní budou moci v klidu odejít. Pokud útlum dolů bude řízený a bude probíhat pozvolně, lidé budou odcházet bez obav o další budoucnost. Pro horníky, kteří mají pět let před důchodem, jsme navíc vyjednali finanční příspěvek, který jim výrazně pomůže, a myslím si, že si i díky tomu najdou mnohem rychleji jinou práci.

 

Oceňují horníci skutečnost, že předčasné důchody a finanční příspěvek jsou zásluhou právě odborů?

Věřím, že většina horníků si to uvědomuje, zejména ti starší. Někteří to však berou jako samozřejmost. Odboráři v OKD ale vědí, kolik úsilí to všechno to za uplynulých 24 let stálo. Nakonec se to podařilo díky našemu odborovému svazu, jeho odborným pracovníkům a jednotlivým odborovým sdružením. V této souvislosti bych si velice přál, aby se také kolegům ze Sdružení odborových organizací v Mostě podařilo prosadit finanční kompenzace pro horníky z lomu ČSA. Jsme připraveni je v tomto úsilí podpořit.

 

Co říkáte na sporadickou kritiku, že důchody a kompenzace jsou plýtváním peněz daňových poplatníků?

Všechny problémy, kterým dnes těžební průmysl a jeho zaměstnanci čelí, jsou důsledkem nepodařených a podle nás i ukvapených privatizací důlních společností a nezodpovědnému přístupu státu k vlastnímu nerostnému bohatství, kterým je především uhlí. V minulosti to mělo za následek masové propouštění a likvidace důlních společností, nyní se propouští zejména v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Takže to není tak, že bychom mrhali penězi daňových poplatníků. Jde v podstatě o podobnou kompenzaci, jakou by horníci dostali na úřadech práce, ale v jiné formě. Ještě bych rád zdůraznil, že horníci si vysokými odvody ze svých vysokých mezd tuto pomoc už dávno předplatili. Naopak předčasnými důchody a finančními kompenzacemi stát v konečném důsledku ušetří. Prostě stát, který to všechno zavinil, se musí o tyto lidi postarat.

 

Jak hodnotíte přístup současné vlády ke krizi v OKD?

Je třeba poděkovat některým členům vlády, především ministryni práce Michaele Marksové za součinnost při řešení předčasných důchodů a ministru průmyslu Janu Mládkovi za kompenzace odcházejícím horníkům. Uznání zaslouží i premiér Bohuslav Sobotka. Stejně je na místě poděkovat některým poslancům a senátorům, zejména předsedovi poslaneckého Výboru pro sociální politiku a bývalému předsedovi ČMKOS Jaroslavu Zavadilovi, který se v této záležitosti hodně angažoval. Projevilo se to pak při hlasování ve Sněmovně, kde se hlasování zdrželo asi jen deset poslanců, ostatní zvedli ruku pro předčasné důchody.

 

Vyjmenujte, prosím, hlavní priority hornických odborů?

 

Máme eminentní zájem na tom, aby se povedla reorganizace OKD, aby případný útlum byl co nejméně bolestivý, to znamená pozvolný a regulovaný. Byli bychom velice rádi, kdyby stát spolupracoval na celém průběhu reorganizace OKD, stejně tak i Český báňský úřad. Aby se souběžně s tím řešilo, jak dál nakládat s nerostným bohatstvím státu. Když to mám shrnout, naší nejvyšší prioritou je, aby těžba uhlí v důlní společnosti OKD pokračovala dál, aby lidé měli práci a odpovídající pravidelný příjem.                                 

 

 

 

 

 

 

autor, foto: Petr Kolev

článek vyšel v měsíčníku OS PHGN č.10