Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pracovní úrazy při chůzi

14. 7. 2014

 


Při odškodňování pracovních úrazů na důlních organizacích jsou opět zjišťovány rozpory při krácení odškodnění. Jedná se zejména o úrazy, k nimž došlo při chůzi zaměstnance.

 

Je nutno znovu zdůraznit, že zaměstnavatel se může částečně zprostit odpovědnosti za pracovní úraz / a tím krátit odškodnění za něj / pouze z důvodů, jež jsou uvedeny v § 367 Zákoníku práce. Tyto důvody jsou / zkráceně / trojí :

 

a) porušení předpisů BOZP zaměstnancem
b) opilost postiženého zaměstnance
c) lehkomyslné jednání postiženého

 

Část sporů je pro důvod uváděný pod bodem c), kdy však zaměstnavatel často zaměňuje pojem neopatrnost /nepozornost/ s pojmem lehkomyslnost. Krácení odškodnění je možné pouze při lehkomyslném jednání postiženého, nikoliv při neopatrnosti. Přitom je nutno oba pojmy rozlišit: o běžnou neopatrnost, tedy jednání vyplývající z rizika práce, se jedná tehdy, když zaměstnanec postupuje běžným způsobem, který je obvyklý při výkonu konkrétní činnosti a přitom se nevědomky dopustí chyby, která se může stát každému zaměstnanci – z tohoto důvodu nelze krátit odškodnění. Naopak pro lehkomyslné jednání je charakteristické, že zaměstnanec věděl, že postupuje způsobem, který může způsobit úraz, postupoval způsobem neobvyklým u ostatních pracovníků a lehkomyslně se spoléhal, že k poškození na zdraví nedojde – tedy riskoval, hazardoval. Za lehkomyslnost lze krátit odškodnění, zaměstnavatel je však povinen uhradit alespoň třetinu škody.

 

Příklad : Zaměstnanec šel po překopu k jámě, zakopl a způsobil si úraz. Krácení 10% pro lehkomyslnost při chůzi pracovníka. Zdůvodnění lehkomyslného počínání při chůzi ovšem schází. Při soudním sporu by lehkomyslnost v jednání zaměstnance zaměstnavatel stěží zdůvodnil, když zaměstnanec šel k jámě obvyklým způsobem a navíc se stal úraz beze svědků, takže vytýkanou lehkomyslnost nemá zaměstnavatel vůbec o co opřít.

 

Příklad : Zaměstnanec při chůzi na pracovišti uklouzl na ocelových schodech a způsobil si pádem dsc_0856.jpgzranění. Pracoviště bylo v pořádku, zaměstnanec neporušil žádný předpis. Protože není vytýkáno ani lehkomyslné jednání při chůzi, je krácení odškodnění dokonce ve výši 50% porušením Zákoníku práce ze strany zaměstnavatele. Kdyby bylo prokázáno, že zaměstnanec po schodech skákal, sestupoval po dvou schodech apod., tedy počínal si v rozporu s běžným způsobem sestupování ze schodů, teprve tehdy by se zaměstnavatel mohl zčásti zprostit odpovědnosti a provést krácení odškodnění.

 

Další část sporů je pro důvod pod bodem a). Protože najít konkrétní porušení BP při chůzi je poměrně obtížné, začalo být moderní vydávat zaměstnavatelem směrnice, jak si má zaměstnanec počínat při chůzi. Např.: „Při chůzi je pracovník povinen přizpůsobit způsob chůze stavu cesty.“ Pomineme-li skutečnost, že za dobrý stav cesty je zodpovědný sám zaměstnavatel, nelze pominout zneužití této věty jako důvodu ke krácení odškodnění – zaměstnanci se stal úraz a tudíž zcela jistě nepřizpůsobil způsob chůze stavu cesty.

 

Příklad : Postižený nesl řetězový zvedák a při chůzi uklouzl na vlhké, pozvedané počvě a způsobil si zranění – porušil poučení pracovníků o bezpečné chůzi – nepřizpůsobil rychlost chůze stavu cesty. Krácení odškodnění 10%. Přitom k úrazu došlo beze svědků, takže se nelze opřít ani o případnou lehkomyslnost postiženého.

 

Příklad : Postižený se šel po směně osprchovat, při vstupu do sprchoviště mu uklouzla pravá noha / překračoval nízký práh / a pádem si způsobil úraz. Sprchoviště bylo v pořádku, postiženému se vytýká nepozornost a to, že nedbal výstražných tabulek o zvýšené opatrnosti : „Nebezpečí uklouznutí“. Krácení 10%.


Tabulky a upozornění o nebezpečí jsou v dole pochopitelně na místě, stejně tak i neustálá poučování zaměstnanců o bezpečné práci a třeba i o bezpečné chůzi. Zaměstnanec tak může dostat všechna rizika do podvědomí a může se jim vyhnout. Pouze nelze těchto tabulek, upozornění, poučení, zneužívat pro zbavení se odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz.

 

Zaměstnavatel se může zbavit odpovědnosti jen pro důvody, které jsou vysloveně uvedeny v Zákoníku práce. Uvědomme si, že např. Vyhláška 22/1989 hovoří, že cesty pro chůzi musí být bez překážek, odvodněny a udržovány tak, aby chůze po nich byla bezpečná. Víme, že ne vždy lze toto v praxi naplnit – z důvodu technologických, protiprašných, tlakových projevů a jiných. Zde je tabulka, upozornění, skutečně na místě a upozorňuje třeba na to, že zaměstnavatel nemůže zcela dodržet bezpečnostní předpis a že zaměstnanec má dbát zvýšené opatrnosti. Dojde-li přesto k pracovnímu úrazu a nejedná-li se ze strany zaměstnance o porušení BP nebo lehkomyslnost, pak je v takovém případě krácení ze strany zaměstnavatele nejen porušením Zákoníku práce, ale také výrazem jeho nemorálního přístupu k zaměstnancům.

 

Závěrem je třeba dodat pro odpovědné pracovníky odškodňovacích komisí – nelze krátit odškodnění např., že zaměstnanec má za určité období více úrazů nebo z tzv. „výchovných důvodů“. Zaměstnavatelé mnohdy tvrdí „ proč bych měl přiznat plné odškodnění, když organizace nic neporušila“. Tito odborníci v odškodňovacích komisích dosud nepochopili tzv. „objektivní odpovědnost“ zaměstnavatele při pracovních úrazech, která znamená, že zaměstnavatel nese vždy plnou zodpovědnost za pracovní úraz, pouze se může „vyvinit“ a zbavit odpovědnosti částečně nebo zcela jen ve vyjmenovaných případech Zákoníku práce.

 

 

 

autor: Ing.Vladimír Potomák SIBP

ilustrační foto:(vs)