Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ocenění pracovníků na Dole ČSM

16. 1. 2015

 

 

ZLATÉ ČSMÁKY ZÍSKALI ČTYŘI PRACOVNÍCI

Jeden neodchází z práce domů, dokud není porucha odstraněna. Druhý aktivně řeší problémy a inovuje. Na třetího se mohou chlapi spolehnout při zavádění nových postupů i zlepšování. Za čtvrtým stojí velmi kvalitní výsledky při koordinaci prací. To jsou jen zběžné charakteristiky pracovníků, kteří od Důlního závodu 2 dostali odznak Zlatého ČSMáka za rok 2014.
„Zodpovědnost, spolehlivost, obětavost a plnění úkolů nad rámec povinností. To je společným jmenovatelem všech čtyř nových držitelů našeho ocenění,“ přiblížil výrobní náměstek Roman Kołatek s tím, že podnikové ocenění Zlatý ČSMák předávali chlapům, kteří podávali ty „nej“ výkony, počtvrté. A oproti dřívějšku je mezi nimi tentokrát jen jediný zástupce produktivních kont.

 

Mechanik provozu příprav
Kolegové z příprav o Janu Zubovi pocházejícím z polské Libiąże po havířsku říkají, že „s ním nikdo nevydupe“. Narážejí na jeho letité zkušenosti, kdy třeba bezpečně pozná, že urvaný řetěz nemá na svědomí opotřebení, ale kus horniny. Zuba se vypracoval od píky – lépe řečeno požárníka, dopraváře, čelbového, směnového předáka a kombajnéra. Mechanika dělá od roku 2010.
„Na šachtě jsem třiatřicet let a po celou tu dobu robím bez úrazu a taky bez nemocenské. Mám asi tuhý kořínek po tátovi, jenž ve dvaaosmdesáti letech chodí po haldách Kopalni Janina tam u nás,“ nechal se slyšet Zuba a skromně poznamenal, že za ziskem Zlatého ČSMáka má podíl určitě i zbytek provozu příprav včetně nadřízených. Kažopádně ho závodní ocenění nesmírně těší.

 

Předák údržby plnicí stanice skipu
Kazimír Szajter cítí kromě osobního uspokojení i pocit zadostiučinění, že vedení podniku myslí nejen na rubáňové či čelbové. „Spousta chlapů nás tak nějak nevnímá. Dokud se ovšem nezastaví centrální odtěžení nebo chod technologie plnění skipu a vyvážení těživa na povrch,“ poznamenal elektrikář, jenž se pro stonavskou šachtu vyučil. Byť nějakou dobu pobyl na Dole Dukla.
Za sebou má například působení v „četě zavádění elektroniky do dolu“ v 80. letech minulého století – dnes u řízení kombajnů standardní tyristorové měniče znamenaly tehdy obrovskou novinku. S inovacemi si Szajter rozumí i nyní, čtyřiadvacet podnětů v programu Trvalého zlepšování hovoří za vše. „Ocenění bych ale nezískal bez své pravé ruky Jindry Lutonského a mistra těžních strojů Tondy Bieleckého,“ dodal.

 

Předák úseku vybavování a likvidace
Do tátových sedmatřiceti let odpracovaných na ČSM sice Petru Dančíkovi zaměstnaném na šachtě od roku 1991 něco chybí, zato se může pochlubit Zlatým ČSMákem. „Je to pro mne uznání mé práce a mého přínosu pro šachtu. Pouze doma to zatím nějak nedocenili,“ prohlásil předák z vybavování a likvidací, jehož původní profesí byl opravář lesních a zemědělských strojů.
Na první fárání si Dančík musel počkat kvůli tehdejšímu zákonu do svých jedenadvaceti let, a pak už natrvalo zakotvil ve zmiňovaném úseku vedeném Jánem Mračnou. Hlavním předákem je už sedmým rokem. Když ho nadřízení navrhovali na ocenění, zohledňovali kromě kvalitní práce a přístupu k zavádění nových technologií také jeho dobré nápady v projektu Trvalého zlepšování.

 

Vedoucí provozu vybavování a likvidace
Pod taktovkou Karla Kotrly nastolil provoz v loňském roce skutečně vysoký standard – deset vybavených a stejný počet likvidovaných rubání. Naposledy předali kolektivu Tomáše Kovala nový porub 401 200. „Zlatý ČSMák je závazkem, abychom pokračovali, ne-li si počínali ještě líp,“ řekl s poděkováním kmenovým i dodavatelským kolegům, hydraulikářům, elektrikářům i dopravářům.
Kotrla po strojní průmyslovce nastoupil na ČSA k přípravářům jako razič. Časem se z něj stal vybavovač se vším všudy, dělal mechanika, vedoucího úseku a provozu. Ve stejné funkci pokračuje od roku 2003 na ČSM. „Oceněním je vidět, že vedení nezapomíná na naši profesi,“ dodal.

 

csm.jpg

Zlatí ČSMáci (zleva) Jan Zuba, Karel Kotrla, Petr Dančík a Kazimír Szajter. (foto:Boris Renner)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor, zdroj foto: OKD a.s.
Vyšlo v časopise Horník číslo 2/2015
foto: Boris Renner